Zříceninu hradu Radyně můžete navštívit nedaleko Plzně na stejnojmenném kopci. Ačkoliv hrad Radyně byl založen samotným Karlem IV., byl v pozdějších obdobích často opuštěný a zpustlý, a zřejmě i proto se kolem něj objevilo tolik pověstí.
Co víme z historie
Hrad Radyni, resp. Karlskrone (Karlova koruna), založil Karel IV. kolem roku 1360, hrad měl strážit obchodní cestu z Prahy do Řezna a zároveň na něm sídlil popravčí. Jméno Karlskrone se však neujalo, a tak se hradu říkalo podle kopce, na kterém stojí. Kolem roku 1500 získali hrad Šternberkové ze Zelené hory a jedním z nejvýznamnějších majitelů byl hrabě Kristián z Valdštejna v 19. století, který se aspoň částečně pokusil o obnovu hradu.
Jak hrad původně vypadal
Hlavní část hradu měl podobu čtverhranu, přičemž jeden konec byl zaoblen a na druhém konci stála mohutná věž, v níž se nacházelo vězení. Zajímavé je, že hrad neměl téměř žádné opevnění.
Co můžeme na zřícenině vidět dodnes
Zřícenina je přístupná veřejnosti, která může obdivovat obvodové zdi i obě věže. Ta mohutná hranolovitá, která sloužila jako vězení, je přestavěna na rozhlednu, ze které je překrásný rozhled na celé okolí včetně města Plzeň. Krom toho zde naleznete expozici o historii hradu i s modelem jeho původní podoby.
Pověst o Radenovi
První pověst, která se k Radyni váže, je pověst o Radenovi (ostatně vrch Radyně je názvem pro vrch Radenův). Raden byl bohatý rytíř žijící na hradě, měl však jednu zvláštnost – a to znetvořené uši. Jakmile se zamiloval do nějaké dívky a vzal si ji za ženu, každá mu porodila dítě se stejně šerednýma ušima. Raden se vždy rozčílil a ženu i s dítětem zabil. Proto byl později zaklet do svého hradu a musel tam denně strašit a přitom hlídat poklad, který během života nashromáždil. Tento poklad prý hlídá černý pes, který leží na železné truhlici. Pokud byste náhodou psa s truhlicí našli, je potřeba mít s sebou slepici, kterou vyhodíte do vzduchu, a než ji pes rozsápe, můžete si nabrat z pokladu, kolik unesete a stihnete. Ovšem: ani to není tak snadné, neboť zde straší ještě jeden duch…
Pověst o černém Hanušovi
Hanuš byl údajně synem černocha a bělošky, proto měl tmavou pleť. V jedné nedaleké vesnici provedl nějaký zločin a vesničané jen chtěli na místě popravit. Zachránilo jej pět bratrů a sestra, kteří v té době bydleli na opuštěné Radyni. Ale protože Hanuš se zamiloval do oné dívky, bratři jej z Radyně vyhodili. Hanuš se vrátil se svému povolání kolomazníka – rozvážel na trakaři po vesnicích kolomaz. Avšak po celou tu dobu přemýšlel, jak by se bratrům pomstil. Jednoho dne je našel v lese spící po nějaké namáhavé práci a 4 bratry zabil. Pátému se podařilo uprchnout. Avšak Hanuš se zmocnil jejich sestry a ve mdlobách ji odvážel na trakaři na hrad. Tam však dívku zachránil duch Radena a Hanuš byl zaklet do ducha, který bude do konce světa bloudit po hradbách s trakařem.
