Hrad Zvíkov patří k našim nejkrásnějším hradům, a skrývá i mnohá tajemství, stejně tak jako se k němu váže mnoho zvláštních pověstí. Kromě toho, že byl na čas schránkou pro korunovační klenoty, sdílel část svého osudu s hradem Orlíkem.
Něco málo z historie
Oblast Zvíkova byla osídlena již v pravěku, kdy zde stálo hradiště Zvíkov. Královským sídlem se stal hrad za Přemyslovců, vězněn zde byl například Přemysl Otakar II., který vedl se svým otcem Václavem I. spory o trůn. Později, zřejmě za Jana Lucemburského, byl hrad zastaven. Protože se jednalo o významný hrad (do postavení Karlštejna zde byly ve věži Markomance v korunní síni uschovány korunovační klenoty), Karel IV. uzákonil, že Zvíkov bude patřit mezi hrady, které nesmějí být zastaveny nebo zcizeny. Avšak již po Karlově smrti se hrad opět dostal do zástavy, tentokrát Oldřichovi z Rožmberka. Pak získali hrad pánové ze Švamberka a poté již sdílel osud Orlíka – měli jej v držení Eggenberkové a po nich jako dědictví Schwarzenbergové – díky nim se podařilo hrad opravit a dodnes je památkově chráněn (dnes je státním hradem).
Pověst o vzniku Zvíkova
Někam na časovou osu mezi pravěkem a Přemyslovci můžeme situovat pověst o založení Zvíkova. Dcera praotce Čecha (údajně nejstarší, avšak jméno se nedochovalo) se zamilovala do mladíka, kterého její otec neschvaloval. Ona si jej však potají vzala a odešli spolu do míst, kde se stéká Otava s Vltavou. Tam si postavili chýši a vychovali dvě děti. Otec byl smutný, avšak dceru cíleně nehledal. Jednou se však vypravil s rodinou na lov. Pronásledovali zřejmě jelena a dostali se až k soutoku Vltavy a Otavy. Praotec Čech ihned poznal svou dceru a odpustil jí, když uviděl děti. Chtěl je pozvat i s mužem na horu Říp, avšak oni si zde zvykli, a tak jim otec alespoň pomohl postavit srub, který nazvali Zvykov, až později se prý jméno zkomolilo na Zvíkov.
Podle čeho se jmenuje věž Markomanka
Původně se soudilo, že tato mohutná věž z kamenných kvádrů zde byla postavena již Markomany. Věřilo se tak podle toho, že po stranách kamenů byly nějaké neznámé značky, které vypadaly jako runy. Později však bylo prokázáno, že se jedná o kamenické značky, podle nichž se měly kvádry do sebe skládat. Druhou možností je snad to, že se jedná o napodobeninu staveb římských.
Zvíkovský rarášek
Až ze 16. století pak pochází pověst o Zvíkovském raráškovi. Tehdy probíhaly stavební úpravy právě na věži Markomance, avšak dělníci byli při práci rušeni a následně dokonce vyhnáni zlým duchem – raráškem, který se o půlnoci zjevoval v korunní síni. Podle ducha byl později nazván i jeden alkoholický nápoj.
