Tady se opravdu procházela historie. Lucké války, dvě bílé paní, tajemné poklady v podzemí z doby napoleonských válek… I proto láká zřícenina hradu Házmburk v Českém středohoří každý rok takové množství návštěvníků. Jeho věže se hrozivě tyčí nad krajinu jako výstražně vztyčené prsty a díky kvalitně provedené sanaci je dnes milovníkům netradičních zážitků přístupná dokonce i jedna z věží.
Nese jméno Bílá a kdysi tvořila zajímavý kontrast k Černé věži. Dnes už se bohužel touto unikátní dvojicí v plné kráse pokochat nemůžete – dík nedalekým elektrárnám totiž vzala bělost použitého pískovce definitivně za své. Nicméně obě věže se do výše tyčí dál a díky jejich charakteristickému tvaru je jen tak nepřehlédnete.
Mohlo by Vás zajímat
Házmburk nebo Klapý? Aneb dvě jména jedné zříceniny
Vzbuzuje to zvědavost. Jen málo památek u nás se může pyšnit dvěma víceméně rovnocennými jmény. A jak k tomu v případě Házmburku došlo? Původně se jmenoval Klapý, k čemuž se váže jedna zajímavá pověst v podání kronikáře Dalimila. Podle něj se byl totiž Házmburk v té době sídel Lučanů, kteří se vzbouřili proti Čechům. Hledali útočiště za hradbami svého hradu, odkud je však ženy s posměšky vyhnali. Lučané se tak vrátili do bitvy a vyhráli ji. A právě podle těchto „klepů“ dostal hrad název Klapý.
A Házmburk? Tak toto označení má zase co dočinění s jedněmi z majitelů hradu, kteří měli ve znaku zlatého zajíce (Hase). Proto je Házmburk někdy označovaný také za Zaječí hrad.
Dvě věže a časy Karla IV.
Bohužel první písemná zmínka o hradu nesahá ani zdaleka do takové dálky, jak by se mohlo zdát. Je až z roku 1335, kdy byl hrad prodán Zbyňku Zajícovi z Valdeka (a to samotným Janem Lucemburským). Zbyněk Zajíc byl členem družiny budoucího krále Karla IV. a vzhledem k nestálým časům se rozhodl přidat k hradu další věž – válcovou útočnou alias bergfrit. Postavil ji z černého čediče, takže ostře kontrastovala s původní věží hradu, postavenou ze světlého pískovce. A tak ti také mohli lidé Házmburk ještě donedávna prohlédnout. Dým z tepelných elektráren však časem udělal své a dnes už jednu věž od druhé co do barvy skutečně nerozeznáte.
A kdy hrad Házmburk vlastně tak zpustl? Asi nepřekvapí, že s tím mají opět co dočinění války. Když mezi Matyášem Korvínem a Jiřím z Poděbrad vypukly spory, tak se páni z Házmburku postavili (nepřekvapivě) na stranu uherského krále a dokonce poskytli na svém hradě útočiště jeho vojákům. Ti však podle dobových svědectví celý komplex tak zpustošili, že se odtud jeho majitelé prakticky odstěhovali a nadále pobývali ve svém sídle v Budyni nad Ohří.
Dvakrát bílá paní a další házmburkské pověsti
Pokud se sem vydáte na výlet, počítejte s tím, že tu dost možná i straší. K vidění jsou totiž prý hned dvě bílé paní, přičemž je od sebe snadno rozeznáte – jedna má krvácející skvrnu na hrudi. A jaký je jejím příběh? Prý šlo o Lucii, dceru Mikoláše Zajíce z Házmburka. Krásnou dívku s věkem na vdávání, která však všechny nápadníky odmítla a zamilovala se do chudého potulného rytíře Věnceslava. Její otec však této lásce nepřál a svou dceru přislíbil onomu nešťastníkovi jen pod podmínkou, že mu přivede ochočenou saň. Věnceslavovi trvalo několik let tento náročný úkol splnit. Ale srdce jeho milé tak dlouhé odloučení nevydrželo a puklo žalem. On sám pak zemřel při pohledu na ni na její skleněné rakvi a saň po jho boku zkameněla. Dones se, však prý občas ze svého spánku probudí a prohání se po okolí, doprovázejíc přitom bílou paní s šaty zbrocenými krví.
Druhou bílou paní je potom Kateřina, prý poslední potomek kdysi bohatého rodu, jejíž duch se vrátil na místo, které jí kdysi patřilo a ve svém pláči za sebou trousí diamanty. Hlídá prý velké poklady, ovšem chamtivci z jejích spárů nevyklouznou. Ve sklepeních se prý také ukrývá majetek vojáků z napoleonských válek, kteří si ho právě tady při svém ústupu ukryli, aby se pro něj už nikdy nevrátili. Prý jde o velmi cennou kořist, dodnes však nebyl nalezen ani jediný tolar.
A konečně se v podzemí hradu Házmburku prý ukrývá i skřítek, střežící sudy s vínem. Dá vám, ale nesmíte za žádnou cenu prozradit, odkud jste víno získali. Pokud slib nedodržíte, brzy zemřete, jako jistý bohatý měšťan, jemuž se mužík zjevil poprvé.
Házmburk – zřícenina, nabízející spoustu zážitků
Pokud se rozhodnete do Českého středohoří vypravit, pak rozhodně nečekejte polorozpadlé ruiny s několika kameny zarostlými stromy. Naopak. Házmburk byl v devadesátých letech 20. století kompletně sanován, takže dnes není problém dojít až k oběma půvabným věžím. Mimochodem na tu Bílou můžete bez obav i vystoupat a dopřát si odtud nádherný výhled do široké krajiny. Jde o scenerii, kterou jen tak neuvidíte, takže se vám cesta nahoru dozajista vyplatí.
Kudy nejlépe na Házmburk
Pokud máte auto, dojeďte až do obce Klapý a tam ho odstavte na velkém parkovišti. Přímo z něj vyrazíte nejdříve po žluté a poté po červené značce. Připravte se na to, že do nohou našlapete asi 2,5 kilometru. Cesta je středně náročná a určitě se nehodí pro kočárky nebo osoby na vozíku. Pejsky s sebou však vzít můžete.
Ale zážitek to nebude zadarmo. Bohužel Házmburk patří k památkám kde se bez zaplacení vstupného nedostanete ani za zbytky hradní brány. Dospělí zaplatí 90 Kč, snížená cena je 60 Kč a rodinné vstupné je pěkně zaokrouhlených 240 Kč. Psi mohou dovnitř také, ale musí být na vodítku a zaplatíte za ně 20 Kč.
A jaká je otevírací doba? Raději si ji dobře nastudujte. Mění se totiž víc, než ono pověstné aprílové počasí.
Otevírací doba hradu Házmburk
Listopad – leden
Zavřeno
Únor
úterý – neděle 10:00 – 16:00
Březen
středa – neděle 10:00 – 16:00
Duben
pondělí – úterý zavřeno
středa – neděle 10:00 – 17:00
Květen – Červen
pondělí zavřeno
úterý – neděle 10:00 – 18:00
Červenec – Srpen
pondělí zavřeno
úterý – neděle 10:00 – 18:30
Září
pondělí zavřeno
úterý – neděle 10:00 – 18:00
Říjen
pondělí – úterý zavřeno
středa – neděle 10:00 – 16:00
Výlet sem si tedy určitě dobře naplánujte. Výstup k hradu můžete absolvovat téměř za každého počasí. Ale přijít a narazit na zavřenou bránu by bylo přinejmenším k vzteku. Na samotnou prohlídku si pak vyhraďte asi dvě hodiny a to včetně výstupu na Bílou věž, odkud se před vámi otevřou nádherné výhledy po okolí. Jakmile se rozhlédnete, zjistíte, že vám všechny ty peripetie rozhodně stály za to.
