Nejodlehlejším obydleným místem světa je ostrov Tristan da Cunha. Říkáte si, že na tom není až tak nic výjimečného? Tak věřte, že je, protože zde je všechno zvláštní a divné. Co vše je tu neobvyklé a nenormální? A jak je to se zdejším obyvatelstvem?
Nejodlehlejší místo světa
Jak už je výše uvedeno, ostrov je nejodlehlejším místem na světě a zvláštní je zde úplně vše. Už jen to, že obydlený ostrov Tristan da Cunha nacházející se na jihu Atlantského oceánu, patří Velké Británii. Vše je odtud vzdálené tisíce kilometrů. Jako příklad stačí uvést to, že od nejbližšího místa na nějakém kontinentu břehů Afriky, leží 2400 km a od Jižní Ameriky 3360 km. Nejbližší sousedé jsou tak pro místní až v JAR. A nejblíže obydleným ostrovem je ostrov Svatá Helena, jenž je vzdálen 2173 km.
Tristan da Cunha, hlavní ostrov stejnojmenného souostroví, díky své odlehlosti připomíná tak trochu živý skanzen. Ostrov je součástí britského závislého území Svatá Helena, ale žije si tak nějak svým vlastním životem. A to poměrně dosti pomalým. Spěchat tak nějak není kde a proč. Nebývá zde ani moc teplo, ani příliš zima, v průměru se pohybují teploty mezi 10 až 20 nad nulou.
Objevení ostrova aneb pohled do historie
Tristan da Cunha kdysi ležel na hlavním tahu plavební trasy mezi Evropou a Indickým oceánem. Ostrov ukrytý hluboko v Atlantském oceánu byl objeven v roce 1506, kdy ho poprvé spatřil portugalský mořeplavec Tristão da Cunha. Na ostrov ovšem nevstoupil, neboť rozbouřené moře mu neumožnilo přistát. Nicméně ostrov pojmenoval podle sebe. Tehdy původně tedy jako Ilha de Tristão da Cunha, což Angličané na svých mapách poangličtili na dnešní Tristan da Cunha.
I když byl ostrov touto cestou objeven roku 1506, tak první lidé zde prokazatelně byli až v roce 1643. Jednalo se o americké velrybáře, kteří se zde usídlili. V roce 1816 ostrov obsadili Britové. Měli obavy, že by se na ostrov mohl chtít dostat Napoleon Bonaparte, který toho času byl uvězněný na ostrově Svatá Helena. Věděli, že Napoleon již jednou z jiného ostrova unikl a byla z toho jen další krvavá válka. V těch dobách začal ostrov vzkvétat. Zastavovali se zde rybáři, byla zde i vojenská posádka a celkově zdejší populace začala růst.
Co je zvláštní na zdejším osídlení ostrova?
Při přiblížení se k ostrovu, pod velkolepými svahy vulkánu, je vidět skupinu nízkých domků s červenými střechami a také s nevelkou loukou s výhledem na oceán. Osídlení necelou třístovkou obyvatel působí neskutečně, jako vesnice plovoucí v prázdnotě.
Ostrov, na kterém žije okolo tří stovek obyvatel, ve skutečnosti tvoří zhruba okolo 80 rodin. Obyvatelé jsou většinou geneticky příbuzní. Používá se pouhých 8-9 příjmení. Jsou totiž zde běžné sňatky mezi pokrevnými příbuznými, jenž ovšem znamenají také zvýšený počet nemocí a genetických vad. Místní bohužel nemají tak příliš šance na seznámení zvenčí. Převážná většina zdejších obyvatel má 15 předků, kteří přijeli na ostrov mezi lety 1816 až 1908.
Zdejší populaci tvoří zejména potomci amerických, holandských a italských námořníků a cestovatelů z Britských ostrovů. Vzhledem k obrovským vzdálenostem a tomu, že na ostrově není letiště, je možné ostrov zásobovat pouze loděmi. Přestože to je britským námořnictvem zabezpečeno, je to velmi nákladné.
Jedinou starostí zdejších obyvatel je stav místní sopky, která byla právě naposledy aktivní v roce 1961, kdy došlo k evakuaci. Geologové prohlásili, že je sopka v klidovém stavu a erupce nyní nehrozí.
Hlavním zdrojem příjmů je rybolov, lov humrů, mořských raků a prodej mincí a poštovních známek. Většina ze zdejších obyvatel má 2 zaměstnání.
Místní stará tradice
Na ostrově Tristan da Cunha se na konci ruku dodržuje stará tradice zvaná Old Year’s Night. Ta spočívá, že na Silvestra se muži maskují a straší ženy. Při „Ratting Day“ se loví myši a krysy. Kdo odevzdá na konci roku nejvíce ocásků, stává se vítězem.
