Město duchů, i tak lze označit pomalu se rozpadající ostrov Hašima. Už přes čtyřicet let ho nikdo neobývá, k vidění jsou jen rozpadající se železobetonové budovy. Kdysi to přitom bývalo místo s největší hustotou obyvatel, možná jej znáte i z bondovky Skyfall. Život tu nebyl vůbec jednoduchý.
Ostrov Hašima se nachází asi 15 km od města Nagasaki ve Východočínském moři. Známý je také pod názvem Gunkandžima (bitevní loď). Zažila vzestup i pád. Důvodem, proč byl obydlen, bylo velké ložisko uhlí, které se nacházelo pod ostrovem, ale i pod okolními ostrovy. Hašimu zakoupil koncern Mitsubishi, který disponoval dostatečnými prostředky, aby mohl pořídit moderní těžařské stroje a najmout dělníky.
Těžká práce uprostřed železobetonu
První osídlení proběhlo roku 1887, kdy tu byl zřízen první důl. Ostrov v té době vlastnila rodina Fukahori, uhlí se stalo v té době velmi ceněným artiklem. Parníky přivážející zboží potřebovaly kvalitní uhlí a pod okolními ostrovy byly obrovské zásoby.
Velmi záhy však rodina Fukahori prodává ostrov koncernu Mitsubishi, který začal těžit uhlí opravdu ve velkém i díky moderním strojům.
Ne pro všechny však byla těžba uhlí dobrovolná. Během probíhajících válek byly stavy dělníků doplňovány válečnými zajatci, protože poptávka po uhlí rostla a pracovních sil byl nedostatek. Pracovali za opravdu krutých podmínek a mnoho z nich to sálo život. Tísnili se v malých kójích a při práci se museli spouštět až 200 m pod mořské dno, kde pracovali v úzkých chodbičkách a za velmi neutěšených podmínek.
Betonové stavby a infrastruktura
S rozšiřujícím se počtem dělníků rostla i potřeba vybudovat pro ně zázemí. Firma začala na ostrově postupně stavět železobetonové bloky, které měly odolávat i tajfunům. Nečekejme však žádný luxus, rodina měla k dispozici jednopokojový byt s malou předsíňkou, koupelna, toaleta a kuchyň byla společná pro celé patro. Takto bylo na ostrově vystavěno asi 30 staveb tohoto typu, jedna z nich byla dokonce v tehdejší době nejvyšší japonská stavba.
V nejisté poválečně době paradoxně Hašima představovala jistotu práce a bydlení, zájemců o práci přibývalo. Uhlí se stalo hlavní surovinou k oživení japonského průmyslu. Spolu se zvyšujícími se počty horníků a jejich rodin, se rozvíjela na ostrově i infrastruktura. Byla zde nemocnice, obchody, divadlo, bary, restaurace, kadeřnictví, školy, dětské hřiště, tělocvična. Nebyl zde žádný dopravní prostředek, nebylo to třeba, celý ostrov se dal přejít pěšky během krátké doby.
V době největšího rozmachu se Hašima stala místem s největší hustotou zalidnění na světě. Zásoby se musely na ostrov dovážet, voda byla vedena potrubím na mořském dně.
Lidé s lepším společenským statusem (učitelé, úředníci, vedoucí…) dosáhli na lepší bydlení, například dvoupokojové byty s vlastním sociálním zařízením.
Soumrak Hašimi
Od 60. let postupně Japonsko přecházelo na ropu a také zásoby uhlí na Hašimě se ztenčovaly. Mitsubishi 15. ledna 1974 oznámil zavření dolů na Hašimě. Postupně se ostrov vylidňoval a poslední člověk opustil Hašimu 20. dubna 1974.
Mitsubishi převedla ostrov v roce 2002 do vlastnictví města Takashima. Vstup byl po celou dobu na Hašimu zakázán z důvodu porušené statiky chátrajících budov.
Turistická atrakce
Od roku 2009 je Hašima zpřístupněna turistům, ale pouze její malá část, přistávací molo pro lodě a vyhlídková plošina. Vstup mezi budovy je přísně zakázán z důvodu dezolátního stavu budov. Ostrov duchů je cílem dobrodruhů a lovců senzací.
Ostrov láká nejen dobrodruhy, ale pro svou atmosféru i filmaře. Natáčela se tu například scéna k bondovce Skyfall.
Svého času museli návštěvníci podepisovat i revers, že v případě zranění nebudou vymáhat odškodné.
