Jméno Litomyšl si jistě vybavujete již ze školy, kdy vám možná působilo problémy v rámci vyjmenovaných slov. A pak se vám určitě vybaví spojení Smetanova Litomyšl, tedy každoročně pořádaný festival vážné hudby pořádaný právě na nádvoří litomyšlského zámku. To však zdaleka není vše.
Střípky z historie
Město Litomyšl s tvrzí či hradem je doloženo již z 10. století, první zmínky jsou v Kosmově kronice. Ještě než byl na místě samém postaven zámek, stála zde basilika a později biskupství. Zámek byl vlastně postaven až v 16. století Pernštejny. Sídlo to bylo na svou dobu honosné a luxusní, vše provedeno italskými architekty v renesančním slohu s výzdobou sgrafity. Po Pernštejnech získali zámek Trauttmansdorfové (rakouský šlechtický rod), a po nich pak Valdštejnové-Vartenberkové – právě za nich bylo vybudováno i zámecké divadlo, které je možné zhlédnout dodnes. Posledními majiteli byli Thurn-Taxisové.
Zahrada a park
Zámecká zahrada byla založena již za Pernštejnů, nicméně až v 18. století přetvořena na anglický park, ve kterém dodnes můžeme obdivovat nejrůznější zahradní stavby jako altány, odpočívadla, dále pak rybníčky a vodopád.
Mohlo by Vás zajímat
Obrazárna
Ve druhém patře zámku se nachází obrazárna, které ukrývá mnoho slavných obrazů neméně slavných malířů. Ostatně posuďte sami – naleznete zde díla Julia Mařáka, Antonína Dvořáka, Maxe Švabinského, Olbrama Zoubka, Josefa Čapka, Emila Filly a dalších.
Pivovar
Součástí zámku byl i zámecký panský pivovar, v němž se narodil a vyrůstal Bedřich Smetana. Pivovar je dnes spolu s konírnou, jízdárnou a 1. nádvořím součástí města, zatímco ostatní části zámku patří státu.
Pověst o tajemném obrazu
V galerii může pozorný návštěvník spatřit obraz muže s kočkou v náručí. Nad jeho hlavou je napsáno pět velkých písmen G. Kdo prý nápis rozluští, získá obrovské bohatství skrývající se dosud na zámku. Nikomu se to zatím nepodařilo, takže máte možnost i vy.
Pověst o očarovaném pokoji
Očarovaný pokoj se nacházel v jižním křídle zámku a nikdo v něm nechtěl přespávat, protože tam v noci strašilo, cosi šramotilo. Jednoho dne tam přespal šlechtic, který však uprostřed noci uprchl ze zámku. Nevěděl totiž, jak ducha osvobodit. To se podařilo až zchudlému mnichovi, který si pokoj vybral zčásti dobrovolně. Když duch o půlnoci cosi pronesl latinsky, mnich mu odpověděl: „Amen.“ A tak byl duch osvobozen a v pokoji se již dalo normálně spát.
Tato pověst se vám může hodit, protože některé pokoje v zámeckém areálu jsou dnes pronajímány, a tak můžete být klidní, při přespávání se není čeho bát.
