Kunětická hora je dominantní hora v jinak nížinatém Polabí, nedaleko Pardubic. Zajímavé je, že kopec byl osídlen již dávno v pravěku a vybrali si jej ke svému sídlu i samotní Keltové. Hrad Kunětická Hora pak vznikl na přelomu 13. a 14. století. Dnes z něj však zbyla jen zřícenina, i když je částečně opravená.
Nejkrásnější rezidence
Ačkoliv o začátku hradu mnoho pramenů nemáme, s jistotou víme, že největšího rozkvětu dosáhl v 16. století za pánů z Pernštejna. Bylo to zčásti způsobeno i tím, že starší hrad museli přestavět po úderu blesku a požáru. Pernštejnové pak postavili nový palác s půdorysem do L, čímž se spolu s původní stavbou dosáhlo toho, že nádvoří bylo obestavěno ze tří stran. Budovy byly dvoupatrové a vybavené renesančním nábytkem, obrazy a koberci.
Chátrání a oprava
Bohužel hned v 17. století došlo k dobytí hradu švédskými vojsky za třicetileté války, hrad byl opuštěn a začal chátrat. Toto chátrání pokračovalo prakticky až do první poloviny 20. století a umocněno bylo i těžbou kamene v kopci přímo pod hradem, což způsobovalo rozpadání hradeb. Až v 70. letech minulého století byl hrad aspoň částečně opraven a zpřístupněn veřejnosti.
Pověst o husitech a Kunětické hoře
Husité měli na Kunětické hoře svůj tábor, avšak pověst o lsti, kterou oklamali samotného Zikmunda, se zřejmě zakládá na pravdě. Zatímco katoličtí zvědové podávali katolíkům v nedalekém Hradci Králové zprávy o tom, že husité se chystají táhnout k Podlažicům, husité bystře změnili směr a vytáhli směrem na Hradec – bylo to v noci, kdy občané Hradce již pokojně spali upokojeni předchozí zprávou. Hradec tak byl poměrně snadno dobyt a Zikmund přišel o jedno z největších měst.
Kam nechodí slunce, tam chodí lékař aneb kunětické třešně
Druhá pověst se zachovala právě z doby Viléma z Pernštejna. Měl malého syna Vojtěcha, který znenadání onemocněl. Drželi jej v temné komnatě a všelijací lékaři se jej snažili léčit. Nicméně Vojtěch byl stále slabší a nemocnější. Až jednou mu nějaký jeho kamarád přinesl čerstvě natrhané třešně. Chlapec se jich najedl a bylo mu lépe. Později vylezl z postele, aby si sám natrhal třešně. Od té doby se na Kunětické Hoře slavila třešňová slavnost na počest uzdravení vladařova syna.
