Jindřichův Hradec je vskutku velkolepé sídlo, neboť je po Pražském hradě a Českém Krumlově třetím největším zámeckým komplexem u nás. Je vidět, že jižní Čechy šlapaly svými stavbami na paty samotnému panovníkovi.
Historické souvislosti
Na místě zámku stál již od 13. století gotický hrad nebo také gotická tvrz, postavená slavným Vítkovcem – Jindřichem z Nového Hradce. Ostatně rodu Vítkovců patřil hrad a později zámek až do 17. století, kdy tento rod vymřel po meči.
Renesanční přestavbu má pak na svědomí Adam I. z Hradce a jeho syn Jáchym z Hradce. Oba čerpali peněžní prostředky zejména z prozíravé pomoci Ferdinandovi I. Habsburskému na český trůn.
Mohlo by Vás zajímat
Když v 17. století vymřeli Vítkovci po meči, dostal se zámek díky sňatku se sestrou posledního Vítkovce do rukou Slavatů. Ti ovšem ještě do konce 17. století také vymřeli, a tak se novými majiteli zámku stali Černínové.
Dnes je zámek v majetku státu a je veřejnosti přístupný.
Pověst o sladké kaši
Snad žádný jiný hrad či zámek nemá ve svém repertoáru pověst o tom, jak panstvo pomáhalo chudým – většinou je tomu spíše naopak. Ovšem u Jindřichova Hradce se taková pověst dochovala a tradice podávání sladké kaše na Zelený čtvrtek (před Velikonocemi) se zachovala dokonce až do 18. století, kdy ji jako přežitek a pověru zrušil sám císař Josef II. (K Josefově cti však nutno dodat, že tehdejší majitelé panství se ze své povinnosti vykoupili složením 570 zlatých do pokladny chudých.)
A jak pověst vznikla? Když byl hrad poprvé přestavován Jindřichem z Hradce, jeho žena Markéta si velmi přála, aby byl hrad dostavěn do prvních sněhových vloček. Dělníci prý měli svou paní rádi, a tak pracovali i přesčas, aby jí vyhověli. Povedlo se jim to, a tak opravdu byli pozváni na hrad a dostali sladkou kaši. Protože však právě začalo sněžit, bylo nadále rozhodnuto, že sladká kaše chudým se bude podávat právě před Velikonocemi.
Pověst o Bílé paní
Ačkoliv zřejmě nejznámější bílou paní je Bílá paní rožmberská neboli Perchta, i hrad Jindřichův Hradec má svoji Bílou paní. Byla jí údajně manželka Jindřicha II. z Hradce, která nejprve po jeho smrti vstoupila do kláštera, a po své smrti se čas od času zjevovala na hradě. Byla to velmi hodná Bílá paní, která návštěvníkům i pokynula na pozdrav a občas se zjevovala na místech, kde bylo zapotřebí nějaké pomoci.
Pověst o Černé paní
Avšak k Jindřichovu Hradci se váže i pověst o Černé paní, která ani zdaleka nebyla tak hodná a oblíbená. Jednou z nejhorších věcí, kterou pánům z Hradce provedla, bylo to, že unesla prvorozeného syna a unikla s ním skrze stěnu. Dítě již nikdy nikdo nenašel, ale po černé paní zde zůstala stopa ve tvaru černých otisků prstů na zdi.
