Kdo by turecké město Istanbul hledící na Bospor neznal? Hagia Sofia, Topkapi, nikdy nekončící proud pouličních prodejců, příjemné klima, gastronomické zážitky a především různorodost. Právě tady se potkávají mnohé kultury a národy. A jak to udělat, abyste si z celého toho mišmaše odnesli opravdu jen a jen to nejlepší?
Začneme památkami, budeme pokračovat přes báječné wellness procedury a skončíme – jak jinak než u dobrého jídla. Protože není všechno zlato, co se na první pohled třpytí – ovšem na druhou stranu, poklady se skrývají často na opravdu nečekaných místech.
Lesk a bída Istambulských památek
Ty, které pocházejí z období Byzantské říše zkrátka nemůžete minout. Koneckonců, jsou mezi nimi i ty nejznámější – například Hagia Sofia, kterou nechal postavit císař Justinián už v 6. století našeho letopočtu. Na místě budete asi trochu zklamaní, protože vstupné sem je opravdu vysoké. A na slevy příliš nespoléhejte, ani studenti na něco podobného spoléhat nemohou. Návštěva skutečně stojí za to. Dnes už samozřejmě nejde o kostel, ale o mešitu, zdobenou množstvím štíhlých minaretů. Užijete si tu zejména nádherné interiéry, zdobené malbami a ornamenty- od křesťanských světců až po islámské motivy. A rozhodně stojí za to prodrat se davem turistů až na galerii v prvním patře. Výhled odtud stojí za to. A fotografovat se zde může neomezeně.
Mírnou cenovou pachuť si spravte v nedaleké Modré mešitě. Vstup sem je totiž docela zdarma. Ano, právě ona je onou dominantou Istanbulu, zdálky často zaměňovanou s Hagia Sofií. Nezapomeňte na povinné zahalení (dlouhé kalhoty či sukni, rukávy alespoň po lokty příp. šátek) a vstup bez obuvi. Všudypřítomná modrá uvnitř vám pak opravdu vyrazí dech. Je to jako vstoupit do hlubin oceánu. Nepřeháníme.
A poslední člen nejznámějšího tria? Samozřejmě sultánský palác Topkapi. Právě tady sídlily od dob Sulejmana I. Nádherného (16. století) vznešené manželky a konkubíny. Ale nejde jen o křídlo harému, nechybí ani přijímací místnosti nebo nejrůznější díly a samozřejmě velká zahrada. Za návštěvu stojí samozřejmě také pokladnice, kde vám bude ze všech vystavených exponátů doslova přecházet zrak.
Na co určitě nezapomenout? Na velký bazar!
Byl tu už v době Osmanské říše – vyhlášený svou poctivostí díky dodržování kvalitativních norem, nastavených osmany. Tedy něco, k čemu se v samotné Evropě dopracovali až mnohem, mnohem později. Poznáte ho už zdálky podle typické vůně koření. Jste-li citliví, snadno se vám z ní zatočí hlava. Je obrovský, a pokud budete chtít všechny jeho křivolaké uličky poctivě projít (a nic nekoupit), vyhraďte si několik hodin.
Jde o ideální místo pro všechny, kdo rádi nakupují a zároveň smlouvají. Koření, starožitnosti, cukrovinky – to jsou nákupy, které se vyplatí. Mohli bychom jmenovat také koberce, ale ty skutečně kvalitní se pyšní velmi vysokými cenami a ty levnější zase za moc nestojí. Na druhou stranu, často dostanete skleničku pravého tureckého čaje zcela zdarma, i když nakonec z obchodu nic nebude.
Luxusní památka moderní doby
Ona to vlastně není ani památka, spíše čtvrť – Beyoglu. Každopádně patří k místům, které rozhodně nemůžete minout. Až vás historické kulisy Istanbulu omrzí, právě tady na vás bude čekat množství barů, kaváren, restaurací, ale také nočních podniků nebo vyhlášených muzeí. Taková esence Istanbulu na jednom místě.
Doporučujeme vybrat si restauraci s výhledem na Marmarské moře. Cena jídla bude sice trochu vyšší, ale za ten zážitek to stojí. Pravá turecká kuchyně zkrátka chutná nejlíp na čerstvém vzduchu. A cestou zpátky se můžete svézt historickou tramvají. Jede sice sotva krokem, protože se proplétá mezi davy turistů a často musíte o volné místo trochu zabojovat, ale nakonec určitě odejdete spokojeni.
Zážitky jen pro odvážné? Také by se našly
Začneme tím méně adrenalinovým. Pokud netrpíte Hitchcockovým syndromem, pak byste určitě neměli vynechat plavbu po Bosporu. Tato úzká hranice mezi Asií a Evropou si opravdu nemůže stěžovat na nedostatek vzrušení. Lodí tu proplouvá opravdu požehnaně a právě ty turistické – výletní, tvoří často víc než polovinu celého množství. Prohlédnout si město ze zcela jiné perspektivy opět patří k okamžikům, které se nezapomínají. Ovšem dejte si pozor na jednu maličkost – jakmile se na palubě objevíte s jídlem, slétnou se na vás všudypřítomní racci. A opravdu jsou to občas scény jako z hororu.
A kam zamířit za odpočinkem? Určitě do hammamu. To jsou turecké parní lázně, které po náročném dni poskytnou dokonalý odpočinek vašemu tělu i mysli. Můžete se jen tak naložit do bazénu, nebo pozvednout svůj zážitek o úroveň výš a najmout si profesionálního maséra. Počítejte však s tím, že se s vaším tělem rozhodně párat nebudou a dokonalý požitek se po pár minutách změní přímo v mučení. Na druhou stranu, odcházet budete opravdu jako znovuzrození, takže pokud máte odvahu, jděte do toho.
Když chcete něco dobrého na zub
Při pohledu do Istambulských ulic vám bude okamžitě jasné, že právě tento požadavek rozhodně nebude představovat problém. Na druhou stranu, vybrat si z bohaté nabídky mnoha stánků skutečný TOP istambulské gastronomie, nemusí být snadné.
My doporučujeme den začít sezamovými chlebovými kroužky simiti nebo pečenými kaštany. Pokud máte chuť na něco sladkého, poohlédněte se po baklavě nebo turecké zmrzlině. Poznáte ji snadno, do kornoutů se totiž doslova nalévá. A bývá jí pořádná porce. Z mořských plodů doporučujeme slávky, jen jednoduše pokapané citronem. Dušená směs masa a zeleniny güvec nebo rozličné masové špízy nebo turecká pizza pak vystačí na vydatný oběd.
Istanbul je také město kávy. Málokdo však ví, že ještě v 16. století tu byla zakázána jako nápoj, vyvolávající závislost. Dnes vám ji podají ve velkém hrnku, pěkně tmavou a hořkou. Ovšem křupání zrnek mezi zuby nečekejte, pověstného „turka“ tu zkrátka nemají. A nespleťte si ji se silným černým čajem, který vypadá opticky téměř jako ona. Ten se servíruje ve skleničkách, obvykle spolu s malým talířkem plným cukrovinek. Ty mírní jeho pověstnou hořkost. A vyžádat si je můžete i ke kávě. Vždyť turecký loküm jedli i sultáni. Koneckonců, kvůli nim byl vynalezen. Říká se, že jeden sultán měl tak zkažené zuby, že už nemohl nic ukousnout, přesto se však sladkého nehodlal vzdát. A tak mu jeho kuchaři připravili právě loküm.
