Už jste slyšeli o tomto místu, kde ročně údajně ukončí život stovky lidí? Proč je ale na druhou stranu natolik vyhledávaným a rovněž atraktivním místem pro turisty? Je návštěva vhodná pro slabší povahy či nikoli? Troufnete si? Kde toto pozoruhodné místo nahánějící hrůzu svou pověstí najdete? Aokigahara aneb les sebevrahů láká čím dál více turistů.
Oním tajemným až možná děsivým místem zahaleným mnoha pověrami, legendami a mýty, je les Aokigahara nacházející se v Japonsku. Les leží na úpatí jedné z nejslavnější japonské hory Fudži. Přestože na první pohled může evokovat poklidné místo, tak v reálu může připomínat spíše horor.
Místo stvořeno pro sebevrahy aneb jaká je skutečnost
Les Aokigahara je znám a je předmětem sebevražd, které se prolínají japonskou historií už od nejstarších dob. Dnes tak Japonci údajně volí toto místo k dobrovolnému odchodu ze života. Pro tento národ hrálo dobrovolné ukončení života vždy jistou roli. Už od dob, kdy si samurajové rozřezávali břicha při seppuku a děje se tak až po současnost. Neustále se spekuluje, co může být příčinou a stát za tím, že právě sem do lesa chodí lidé ukončit svůj život.
Na základě věcí, které si s sebou lidé přináší do lesa za účelem ukončení života, je možné usuzovat, že jak už to bývá, jedním z hlavních důvodů je nešťastná či neopětovaná láska. Zkrátka les Aokigahara je druhým místem na seznamu, kde dochází k největšímu počtu sebevražd.
Les obestřen zlými démony a zejména legendami
Aokigahara neboli les smrti, jak je místu přezdíváno, je spojeno s příběhy. Jde o středověké báje, které les spojují s démony a přízraky. Také se praví, že v 19. století les sloužil coby místo odporné tradice zvané ubasute, tj. mladí muži odnášeli do tohoto lesa své matky, které tam zanechali a ony vyčerpané v lese pak umíraly.
Dokonce od roku 1970 místní dobrovolníci jednou ročně podniknou výpravu do lesa s potřebným vybavením, kdy tak následně „posbírají“ mrtvá těla, která jsou poté pohřbena. Nejedná se o lákavou práci, ale je potřebná na základě rozhodnutí místních úřadů. Kdyby se tak nekonalo, záhy by byl les plný jen mrtvých těl, tlejících pozůstatků a koster. Vždyť těla oběšenců visí na větvích stromů, lebky i lidské kosti vylézají zpod kořenů.
Místo opředeno legendami, které hovoří nejen o démonech, ale také morbidních rituálech ze středověku. Japonci věří, že pokud zemřou v zášti, smutku či nenávisti, jejich duše pak nemůže opustit tento svět. I po smrti tak chtějí toto prokletí prolomit.
Objevují se i zvěsti o případech se zloději, kteří se záměrně vydávají do lesa obrat ty, kteří zde ukončili svůj život a vzít jim tak cenné věci apod.
Kdo do lesa vstoupí, už z něj nevyjde…?
Les, kde jsou stromy velmi blízko u sebe, je zde hustý porost, minimum lesní zvěře, to prý údajně kvůli složení zdejší půdy, která obsahuje magnetické složky. Což je prý i důvod, proč tu nefungují kompasy a je zde neuvěřitelné ticho. Les, který je poutním místem zvýšeným počtem sebevrahů po roce 1960, kdy v Japonsku spatřila světlo světa kniha Naomi No „To“, kdy hlavní postavy v této knize odcházejí zemřít právě do tohoto lesa. Přestože je les místem sebevrahů, počet po vydání knížky ještě vzrostl, stejně tak i počet turistů, neboť je místo lákavou podívanou.
Dokonce se praví, kdo jednou do lesa vstoupí, už se z něj nedostane ven. Nebojte, není to pravda, i když…Ano, problém s orientací a hledáním cesty ven vás zřejmě potká, což je dáno hustou strukturou lesa, kdy se návštěvníci snadno ztratí a bloudí. Někteří vynalézavci si proto značí cestu, aby se z lesa dostali snadno ven.
Les o rozloze okolo 35 km² je díky mnoha legendám, pověrám i knížce velkou atrakcí pro návštěvníky z celého světa. Už jen cedule v anglickém a japonském jazyce odrazující návštěvníky od sebevraždy je pozoruhodným faktem. S tím se těžko někde setkáte.
