Velhartický hřbitov: Kostel sv. Máří Magdalény se hřbitovem leží u Velhartic, nedaleko Klatov. Velhartice jsou vyhledávaným turistickým cílem spíše pro nedaleký gotický hrad. Milovníci tajemna a záhad však mají jiný cíl. Je jím nedaleký hřbitov, který je prý sídlem samotného zla. I místní sem neradi chodí.
Kostel sv. Máří Magdalény se hřbitovem stojí osamocen v polích u lesa. Na první pohled je to malý vesnický kostelík se hřbitovem. Založen byl v roce 1373, v 16. století byla přistavěna severovýchodní část a v 19. století prošel velkou opravou. Za zdmi hřbitova se tísní spousta hrobů, jak velmi starých, tak i současných. I když tu místní mají pochované své zesnulé příbuzné, neradi sem chodí. Zvlášť citliví lidé tu zažívají nepříjemné pocity, ženy občas omdlévají a po příchodu domů se některým jedincům zdají děsivé sny.
Odkud se vzalo zlo na Velhartickém hřbitově
Místo je to prý natolik negativní, že se nedoporučuje ho navštěvovat či se na něm zdržovat. Údajně se v jihovýchodní části kostela odehrály kdysi černé satanské mše s pokusy oživit mrtvé. Při rituálu se prý uvolnila silná negativní energie, která přetrvává v tomto místě dodnes. Všichni asi znají baladu Svatební košile Karla Jaromíra Erbena, která je touto událostí inspirována. Podle některých je spíše inspirována poutním kostelíkem v Byšičkách.
Velmi negativní energie je koncentrována i do bočního vchodu kostela, přesněji řečené do dlažby, do které je vsazen kamenný kříž. Negativní energie spočívá na levém ramenní kříže a tento vchod by se neměl vůbec používat. Tato energie se dá naměřit ještě na několika místech, kde se údajně pohyboval oživlý mrtvý.
To není vše, ještě se tu stala jedna tragická událost, která poznamenala místní hřbitov. Před výstavbou kostela tu údajně stál dřevěný kostelík, kam se jednoho dne ukryli před lupiči osadníci se svými ženami a dětmi. Lapkové kostel zapálili a nešťastníci uhořeli. Ještě dodnes se tu prý někdy ozývá bušení a volání o pomoc.
Na velhartickém hřbitově se má nacházet i neoznačený hrob sudetských Němců, jejichž těla sem byla svážena během divokého odsunu po druhé světové válce. Jejich duše tu prý bloudí dodnes.
Dle jiných zdrojů má velhartický hřbitov ještě jednu zvláštnost, ze zděného štítu kostela, na kterém je soustředěno několik skvrn, prý při bližším zkoumání, shlíží tvář dívky. Pokud štít dostane novou omítku či nátěr, skvrny na čas zmizí, ale znovu se objeví.
Pokud ovšem na podobné věci nevěříte a přistupujete k nim skepticky, jistě oceníte nádhernou okolní přírodu a prohlídku starého gotického hrad.
Byli jsme tam a nic zvláštního jsme nepozorovali ani se nepřihodilo:-)