Šibeniční vrch: Nedaleko města Horní Slavkov se nachází zajímavá stavba, která dříve sloužila jako popraviště a k vystavení mrtvých zločinců. Jedná se o jednu z nejzachovalejších šibenic u nás, provinilec tu zůstával viset pro výstrahu dlouhou dobu a sloužil jako varování.
U města Horní Slavkov, u silnice na Bošířany, se nachází jedno ponuré a zajímavé místo. Je jím Šibeniční vrch, s nadmořskou výškou 643 m. Na jeho vrcholku se vypíná velmi zachovalá a vzácná památka. Jedná se o městské popraviště s kruhovou stavbou, která má přes dva metry vysokou podestu. Nad podestou jsou postaveny tři pilíře, které mají zhruba dvoumetrovou výšku. Původně byla výška pilířů asi 6 m, na nich byly upevněny dřevěné trámy. Na těchto trámech se ve větru kývali 1 – 3 mrtví provinilci, měly být viditelní již zdálky a sloužit odstrašujícím příkladem. Ať už místním, tak i cizincům, jak že je tu se zločinci zacházeno.
Horní Slavkov bylo jedno z měst, které mělo privilegium hrdelního práva. Popraviště tu bylo vystavěno někdy okolo roku 1500, do dnešních dnů se ve velmi zachovalém stavu dochovalo díky přestavbám a opravám, poslední tu byla provedena roku 1936. V tuto dobu se tu již dávno nepopravovalo, ale o místo byl velký zájem mezi turisty. Nad vchodem do vnitřku stavby je deska, která nese latinský název „Dnes mě, zítra tobě.“
Jak popraviště fungovalo
Kruhová stavba měla sloužit i jako jeviště, kde ostatní sledovali to, jak končí zločinci. Stěny kamenného kruhu jsou přibližně 2 m silné a během popravy byly vrata uzamčeny, to mělo katovi poskytnout ochranu například od příbuzných, kteří by se pokusili odsouzence osvobodit nebo od davu, který by mohl narušit katovu bezpečnost.
Popraviště zůstalo uzamčeno i po vykonání popravy, mělo se tak zamezit krádeži ostatků nebo provazů z šibenice. Lidé tenkrát věřili, že jim přinesou štěstí, fungovaly jako talisman, který se používal jako součást magických rituálů. Nejednou se příbuzní pokusili ukrást tělo, aby odsouzenému dopřáli řádný pohřeb a klid jeho duši.
Těla tu zůstávala pro výstrahu viset poměrně dlouho na pospas ptactvu a rozmarům počasí, až došlo k pokročilému rozkladu, byla teprve zahrabána v okolí popravčí stavby.
Kat sloužil více popravištím
Horní Slavkov neměl vlastního kata, museli si ho půjčovat například z Jáchymova, jako jiná města s právem hrdelním. Katovi se většinou lidé obloukem vyhýbali, přicházel do styku s mrtvými, krví a mučícími nástroji. Údaje o tom, kolik lidí tu bylo popraveno, neexistují. Je však známa poslední poprava.
Poslední popravenou tu byla roku 1751 Alžběta Früchtlová z Radošova. Odsouzena byla za dvojnásobnou vraždu, manžela a služky, uprchla také z vězení. Poprava byla podrobně popsána.
Roku 1765 Marie Terezie odňala městům hrdelní právo a popraviště byla zrušena. Stavby byly většinou rozebrány a zničeny, proto je popraviště v Horním Slavkově tak unikátní tím, že se dochovalo do dnešní doby.
