Hrad Točník nechal vystavět český a římský král Václav IV. poté, co požár poškodil hrad Žebrák. Mělo to být reprezentační sídlo hodné jeho postavení. Na samotném hradě prý docházelo ke zvláštním jevům. Ještě zajímavější je nedaleké jezírko, které je prý prokleté.
Hrad Točník nechal vybudovat Václav IV. jako sídlo českého a římského krále, po tom, co vyhořel nedaleký hrad Žebrák. Točník byl daleko honosnější a pro pobývání pohodlnější než Žebrák. Na svou dobu měl mnoho inovativních prvků, jako například zajímavě vybudované vytápění hradu v podobě důvtipně řešených krbů, které fungovaly jako pradávné ústřední topení.
Tajemné jezírko
Zámecký vrch, kde hrad Točník stojí, byl osídlen už zřejmě v době halštatské. Místo má z obranného hlediska příhodnou polohu, proto zde bylo pravděpodobně umístěno i hradiště. Jezírko tu bylo ještě před stavbou hradu. Následně sloužilo jako cisterna na vodu, než byla vyhloubena studna. Lidé ho také nazývali Černé jezero. Stojí na hraně ostrého křemencového valu a má tvar trojúhelníku. Je napájeno podzemním pramenem, jedná se o pozoruhodný geologický útvar.
Mohlo by Vás zajímat
O jezírku koluje mnoho pověstí
Mezi lidmi se povídalo, že je plné přízraků a negativní energie. Údajně tu byli uvězněni duše lidí, které nechal Václav IV. popravit nebo nechal zemřít ve vězení. Duše tu bylo možné spatřit v podobě kachen nebo černých mrštných ryb, které nebylo možné ulovit. Dokonce snad měl některé nešťastníky svrhnout do jeho temných vod. Po nocích z jezírka také vystupovaly různé mlžné přízraky.
Sám Václav IV. se zajímal o magii a temné jezírko ho fascinovalo. Nasvědčuje tomu osobní Bible patřící králi, která je uložena v Rakouské národní knihovně. Jsou v ní zvláštní poznámky a malby vyobrazující tajemné rituály a večírky konající se u jezírka. Královská knihovna také obsahovala knihy o magii, astrologii, lékařství a přírodních vědách.
Zvláštní je taky to, že jako vodní zdroj hradu bylo mimo hradby a nebylo nijak chráněno. Čehož mohl využít nepřítel. Prý z něj jde tak silná negativní energie, způsobující stavy úzkosti a depresí, že to odradilo i případné protivníky.
Král byl jezírkem fascinován
Jeho komnaty byly umístěny co nejblíže jezírku, i když to ze strategického hlediska v případě obléhání nebyla vhodná pozice. Měl z oken krásný výhled na jeho hladinu. Navíc přímo z vnitřního královského hradu k jezírku ústí malá dvířka, což mohlo být také slabinou hradu. Sám Václav IV. prý často pozoroval hladiny jezírka, jestli z něj nevylézají různé obludy.
Že jezírko vyzařuje něco zvláštního pocítil prý na vlastní kůži roku 1600 i Rudolf II. Habsburský, který byl prý senzitivní. Když projel okolo jezírka, přepadl ho záchvat paniky a odmítnul na Točníku přespat. Nakonec ho přemluvili, celou noc měl ale údajně děsivé sny.
V průběhu let měl Točník celou řadu majitelů, mnoho z nich však podle zvěstí na hradě nechtělo bydlet. Tak moc se báli přízraků a temné síly z jezírka. Obyčejní lidé se k němu neradi přibližovali, urozené návštěvy se mu vyhýbaly.
Ke konci života se Václav IV., který rád hýřil a byl prchlivý, z Točníku odstěhovat a stal se zbožným. Zlí jazykové tvrdí, že ho dohnalo svědomí a duše lidí, které nechal zabít.
Roku 1800 byl učiněný zajímavý pokus, z jezírka byla odčerpána voda. Za dva dny bylo opět plné. Do dnešních dnů si udržuje přibližně stejnou hladinu, i když nemá žádný viditelný odtok.
Jezírko, podle lidových zvěstí, osvobodila od temných sil zaříkáváním cikánka, černé ryby odtud zmizely.
Vodní nádrž byla dříve obklopena křovinami a vzrostlými stromy, možná za jasných nocí její temná hladina vyvolávala v lidech nepříjemné pocity, fantazie pracovala naplno a vše je jen výplod lidské představivosti. Citliví lidé a senzibilové v okolí jezírka prý negativní energii cítí dodnes.
