Výlet do přírody je tou nejlepší léčbou pro tělo i duši. A vzhledem k tomu, že v naší malebné zemi je mnoho krásných, mystických a kouzelných míst opředených pověstmi, tak proč toho nevyužít a to za každé situace. Kde se nachází Pohanské kameny a čím jsou zajímavé?
Naplánování výletu směrem na sever
Pohanské kameny se nachází zhruba pouhý 1 km severozápadně od vesnice Višňové ve Frýdlantsku. Višňová je vesničkou nacházející se u česko-polských hranic. Zde můžete spatřit skupinu mohutných balvanů z rumburské žuly, jejichž konstelace připomíná dolmen.
I když je snaha o neustálou úpravu, tak se i tak občas stane, že jsou balvany trošku zarostlé, ale vždy je s přehledem najdete. Rozhodně je nemůžete přehlédnout či minout. Jedná se doslova o magické uskupení obrovských balvanů, kdy dva tvoří gigantické podstavce a třetí ve tvaru trojúhelníku je přemosťuje.
Přírodní úkaz či lidský výtvor?
Přestože neobvyklé a pozoruhodné uskupení obrovských balvanů působí, jako kdyby je navrhli pravěcí lidé a ještě k tomu v nich vytvořili jakési skalní mísy, tak se nejedná o lidský výtvor. Nicméně ještě na konci 19. století byly Pohanské kameny považovány za výtvor lidskou silou. Ve skutečnosti se jedná jen a pouze o přírodní úkaz.
Základem přírodního úkazu je rumburská žula
Hrubá rumburská žula tvoří základ monumentálního uskupení Pohanských kamenů. Je to jakýsi zvláštní kámen, jenž se nevyskytuje v Jizerských horách, ale jen v jejich podhůří. Jsou to velmi pravidelné skalní mísy či skalní hrnce, které jsou v tvrdé žule jakoby vytesány. Povídá se, že tato místa byla starodávná obětiště jakýchsi pohanských kmenů, kteří zde obětovali lidské či zvířecí oběti. Jsou rovněž spojovány se slety čarodějnic či reji skřítků. Je tak pravděpodobné, že v minulosti Pohanské kameny sloužily jako kultovní místo.
Na skalní masív vedou železné schody a na vrcholu je vyhlídková plošina. Je možné zde relaxovat za zpěvu ptactva či si přečíst pověsti, které se k zdejšímu přírodnímu unikátu vztahují.
Pověst vztahující se k Pohanským kamenům
Povídá se, že chlapec jménem Friedrich vyrostl v pohledného mladého muže, který podlehl toulkám. Při svém toulání se vracel pozdě domů a to někdy až za rozbřesku nového dne. Díky tomu znal všechny cesty, nenápadné pěšiny a rád pozoroval v úkrytu zvěř, které zde bylo vskutku dost. Jeho toulání mu bylo často vyčítáno a vždy sliboval rodičům, že se vrátí domů ještě za světla. Přestože nechtěl působit rodičům starosti, tak jakmile opustil domov a vydal se vstříc svým toulkám, na své sliby zapomněl.
Jeho cesta vždy vedla právě k Pohanským kamenům, k tomuto tajemnému místu nepříliš vzdálenému jeho domova. Zde měl vždy nutkání se zastavit, byl přitahován jakými tajemnem i doslechem vyprávění od starých lidí. Nejčastěji slýchal o „ďáblových kamenech“ či pekelném knížeti.
Podivoval se, odkud se právě v těchto tvrdých kamenech záhadně objevovaly prohlubně. Zda je mohl vyhloubit vůz pekelného vládce. Od myšlenky nebylo daleko k činu. A tak při jedné ze svých zastávek u Pohanských kamenů začal Friedrich volat ďábla, aby se zjevil a ukázal, co dokáží kola jeho vozu. Poslední slova ovšem ani nedořekl, když nad Pohanskými kameny tmu strašidelně protnul namodralý a zářivý blesk. Pak dlouze a dunivě zahřmělo a mladík jménem Friedrih zmizel. Od toho dne chlapce už nikdo nikdy nespatřil.
Pravdou údajně je, že u kamenů byl ještě dlouho po bouři cítit ostrý, štiplavý zápach síry. Však ještě v předminulém století se lidé Pohanských kamenů báli a raději se jim širokým obloukem vyhýbali. Pouze kdo musel nevyhnutelně v ta místa vstoupit, rychle se vracel zpět s modlitbou na rtech.
