Národní park Lençóis Maranhenses: Vypadá jako poušť, ale není to poušť. Není park jako park. V tomto případě to platí dvojnásob. Na návštěvu tohoto parku nelze zapomenout. Vypadá jak opravdový ráj na zemi. Kde se tento unikátní park nachází a co vše je zde neobyčejného k vidění?
Vstupenka do ráje
Národní park Lençóis Maranhenses vypadá jako skutečný ráj na zemi. Při pohledu na dokonalé laguny a jemný písek, bílé písčité pláže, stále se měnící azurová jezírka, máte pocit, jako byste se ocitli v opravdovém nebi. Při spatření tohoto dokonalého souznění vás nic nenechá na pochybách, že tohle musí být prostě zemský ráj.
Tento skvostný a nejkrásnější park na světě se nachází na severovýchodním cípu Brazílie. Národní park Lençóis Maranhenses, portugalsky Parque Nacional dos Lençóis Maranhenses, se rozkládá cca 150 km východně od brazilského města São Luís. Rozloha parku činí cca 1500 km², který pokrývají písečné duny, mangrovové porosty, křišťálová jezera.
Skvostné místo na zemi vhodné i pro koupání
Národní park Lençóis Maranhenses vám prostě vyrazí dech na první pohled či jak se říká, na první dobrou. Místo vypadající jak z jiné planety. V zimním období sice nenadchne možná natolik, kdy vypadá jako každá jiná poušť, jen písek bývá jemnější, bělejší a evokuje tak ten, který je znám z fotografií exotických destinací. Ovšem jakmile se přiblíží letní období, pak je zde nevídaná podívaná, která trvá prakticky právě až do příchodu zimního období.
V létě se bílý písek střídá s odlišně velkými tůňkami tyrkysové vody, které dohromady utváří doslova úchvatnou podívanou. A věřte, že pořízené fotografie, které můžete vidět, opravdu jsou reálné a bez jakékoli úpravy k tomu určeném programu apod. Navíc se zde můžete v průzračné vodě o teplotě až 30 °C i vykoupat.
Co stojí za krásou přírodního úkazu?
Za tímto přímo skvostným úkazem stojí poměrně jednoduchá odpověď. A to sice vítr a déšť. Dvě blízké řeky Parnaíba a Preguicas nesou písek směrem k severnímu pobřeží Brazílie, kde se pak hromadí tuny sedimentu. Během suchého období vane vítr směrem do vnitrozemí, tím tak vytváří podivuhodný vzorec písečných dun, které tvoří potřebný základ pro úkaz, jenž pak díky vodě vzniká.
V letním období přichází poměrně silné deště, které tak plní malá jezírka vodou. Jenže voda se nemá kam vsakovat, neboť pod pískem je jen neproniknutelná skála. Jezírka tedy zůstávají na povrchu a utváří tento zajímavý jev, na který se jezdí dívat lidé z celého světa. Vznikají malé rybníčky, které mohou být velké i jako obyčejná dešťová kaluž, ale také dosahují velikosti laguny, kdy jsou více jak 200 metrů dlouhá a 3 metry hluboká.
I přestože se může zdát, že tato jezírka, která jsou tvořena pouze dešťovou vodou, že tedy budou prázdná, tak tomu ve skutečnosti není. V řadě těchto jezírek jsou malé či větší rybky. Některé ryby se tam dostanou z okolních řek, jiné se tam už přímo narodí. A přestože se o parku Lençóis Maranhenses často mluví jako o brazilské poušti, o poušť se ve skutečnosti nejedná.
Impozantnost písečných dun
Bílé písčité duny jsou zde protkány sladkovodními jezírky a říčkami, což činí z parku nevšední a jedinečné místo pro návštěvu. Krajina se zde i neustále mění. Písečné duny jsou podle toho různě tvarovány, ovlivňuje je to, kolik srážek v místě spadne a jak vysoká je hladina jednotlivých jezer i říček.
Některé z písečných dun dosahují výšky až několika metrů, jiné jsou podstatně nižší. Dlouhé pruhy i široké skvrny, místy tmavší a naopak o kus dál světlejší zelenomodravý odstín vody utváří famózní obrazce. Zásluhou nich působí nížinatá písečná plocha žíhaně a tak trochu i umělecky. Jedinečné na tom je i to, že pokaždé tato skvostná scenérie bývá trochu jiná a to právě podle míry vláhy či naopak vysušení. Kontrasty se tu nacházejí takřka na každém kroku.
Ideální výchozí bod
Za národní park bylo místo vyhlášeno v roce 1981. Park Lençóis Maranhenses se nachází v destinaci Maranhao ležící na severu Brazílie. I na úkor toho, že je tato oblast dosti odlehlá, tak pro řadu nadšenců, to není překážkou a podnikají sem i ne příliš pohodlnou a dlouhou cestu. Za spatření této krásy to rozhodně stojí. Ostatně fotografie hovoří za vše.
