Jezero, které má hned několik nej. Čím se výrazně odlišuje od ostatních? V čem vyniká a je výjimečné? Co je zde natolik neobvyklého a jedinečného, že stojí za pozornost? Jezero Mono v pouštní pustině je vskutku raritou a to z mnoha důvodů.
Jedno z nejstarších jezer Severní Ameriky
Solné jezero začalo vznikat před více jak 760 000 lety. Jde o nejstarší jezero v Severní Americe nacházející se ve východní Kalifornii. Leží nedaleko Yosemitského národního parku v okrese Mono. Odtud také název Mono Lake (Mono jezero). V současnosti má přítoky a to potoky Lee Vining, Rush a Mill, jenž protéká kaňonem Lundy. Podivné jezero nacházející se byť jen 29 km od Bodie je obklopeno vyhaslými sopkami.
Mono Lake leží v pouštní pustině, kdy z jedné strany jsou vyhaslé sopky a z druhé vysoké zasněžené štíty Sierry Nevady. A tak není divu, že jednou je jezero sytě modré a jindy zase hráškově zelené. Je slané a přitom jako z cukru. Mrtvé a zároveň plné života.
Mohlo by Vás zajímat
Zajímavostí jsou rovněž šedobíle zbarvené vápencovité tufy v podobě věží, sloupů, pyramid, kup, kupek, hromádek a právě i cukrových homolí, které vznikly z vyvěrajících podvodních pramenů. Některé tufy působí u jezera jak stojící nebojácní ochránci. Jiné vyvěrají přímo z hladiny jezera. Ať tak či onak, jedná se o neuvěřitelnou podívanou.
Jezero plné překvapení
Mono Lake obklopují četné vyhaslé sopky. Nejmladší z nich Panum Crater nacházející se jižně od jezera, byla činná ještě před cca 600 lety. Což je z geologického hlediska ještě poměrně nedávno. A Paoha Island je starý jen cca 200 let. Početné horké prameny ústící do kotliny jsou rovněž důkazem neustále pokračující tektonické činnosti.
Oblast dnešního jezera se začala utvářet zhruba před 3 až 4 miliony let právě tektonickou a vulkanickou činností. Jak se zvedala Sierra Nevada, vytvořila se rozlehlá kotlina, která se postupně naplnila vodou. Dnes se jezero rozkládá na ploše cca 182 km². Ale před více jak 70 lety bylo několikanásobně větší. Důvodem je čerpání vody z přítoků, která je odváděna od roku 1941 jako pitná voda zejména pro město Los Angeles.
Následkem odčerpávání začala automaticky klesat vodní hladina, čímž se odkryly právě tufové věže, které vznikaly sopečnou činností a nabalováním minerálů a soli z jezera. Ovšem eroze a neohleduplní lidé dávají krápníkovým útvarům zabrat svým přístupem. Působí tak zde komise, jejíž snahou je zachránit zdejší faunu, floru a vrácení potřebného množství vody.
Několikametrové podvodní krápníky
Už z dáli jsou vidět četné, šedobíle zbarvené vápencovité tufy. Některé se tyčí mezi trsy kvetoucího pelyňku, jiné působí jak nějaké hradby středověké pevnosti. Další naopak, jak je již výše zmíněno, vyčnívají přímo z neskutečně zářivé modré vodní hladiny. Při pohledu na tuto krásu si připadáte jak v jiném světě, v tajemném, mysteriózním.
Tufy vznikly právě z vyvěrajících podvodních pramenů, kdy čerstvá pramenitá voda nasycená kalciem vtékala do vody obsahující uhličitany. Okolo ústí pramenů se pak začal postupně vylučovat vápenec a za nějakou dobu se nad prameny vytvořily sintrové věže, tzv. subakvatické tufy. Ve skutečnosti jde o jakési podvodní krápníky, které jsou 8 až 10 metrů vysoké. Stáří tufů v jižní části jezera je odhadováno na 200 až 900 let. Na některých místech je možné najít i zbytky vůbec nejstarších útvarů z doby obrovského původního jezera. Tyto pravěké tufy jsou staré zhruba 13 000 let.
Mono Lake kypící životem
S poklesem vodní hladiny se zvýšila zásaditost a slanost jezera. Voda jezera obsahuje cca 280 milionů tun soli. Voda v jezeře je tak 2,5krát slanější a 80krát alkaličtější než mořská. Nejslanější bylo jezero v roce 1982, kdy zde byla naměřena hodnota 99 gramů na litr. Ryby tu ovšem neuvidíte, neboť obsah minerálů je zde příliš vysoký. Ale zdejší alkalické a slané vodě se přizpůsobilo několik druhů organismů. V jezeře se vyskytují doslova v neuvěřitelném množství.
Potravinový řetězec začíná zelenou řasou, mikroskopickou jednobuněčnou rostlinou. V zimním období se řasy rozmnožují. Jejich zásluhou se tak mění barva jezera z modré na zelenou. Tyto jednobuněčné organismy pojídají 2 druhy živočichů a to drobní mořští krabi a slanomilné mušky. Americkými biology bylo zde objeveno 8 druhů červů, v tomto případě hlístic. 3 z nich byly ve vědě známé, zato 5 druhů je zcela nových.
Tamní indiáni dříve sbírali kukly mušek a používali je jako ochucovadlo do různých jídel.
