Louvre je nejnavštěvovanější muzeum Francie a jedno z největších na světě. Je proslavené především svými sbírkami obrazů a soch, ale zahrálo si i v několika filmech a váže se k němu i několik záhad. Návodů na to, jak si z návštěvy odtud odnést maximum, je opravdu hodně.
Louvre 3x jinak – co si vyberete vy?
Někdo vám doporučí návštěvu ve dnech, kdy je vstupné zlevněné nebo dokonce zdarma. Pravdou je, že obvykle nejde o právě malé částky, ovšem na druhou stranu, je-li něco zdarma, najdete tu vždy velký počet lidí, kteří by to rádi využili. Jen pro zajímavost, aktuálně je vstup zdarma každý večer 1. sobotu v měsíci (prohlídka s průvodcem), poté 14. července, což je francouzský státní svátek a zdarma se sem podívají také děti a studenti z EU do věku 26 let.
Mohlo by Vás zajímat
Dalším návodem je shlédnutí pokud možno co nejvíce známých památek. Monou Lisou počínaje a Mélskou Venuší konče. V Louvre je toho tolik, že vám jedna návštěva ani zdaleka stačit nebude. A to i kdybyste sem vstoupili s otvíračkou v devět a vycházeli v 18:00 s posledním hlídačem. Mimochodem, zavřeno je v úterý – nikoli v pondělí jako u nás.
A třetí tip na to „jak si užít Louvre“ přijměte od nás. Jde o to, najít si v celém komplexu několik děl, ke kterým se váže nějaký zajímavý příběh, ale přitom je nebude okupovat nekonečný dav turistů, jako ty nejznámější exponáty. Jen tak mimochodem, je-li v Louvre opravdu narváno, pak se před obrazem Mony Lisy stojí fronty, které kontrolují hlídači a každý návštěvník má k pohlédnutí na obraz jen několik vteřin. Pokud jste někdy navštívili výstavu s českými korunovačními klenoty, pak budete mít docela dobrou představu, do čeho vlastně jdete. A na jaké exponáty se zaměřit? Máme pro vás tři zajímavé tipy. Ale bylo těžké vybrat z tolika možností jen tenhle malý vzorek. Doufáme tedy, že se vám alespoň jedním trefíme do vkusu.
Cyklus obrazů Marie Medičejské
Zabírají celou místnost a byly namalovány proto, že Marie Medičejská doufala, že se jejich prostřednictvím usmíří se svým synem. Mimochodem namaloval je sám Petrus Paulus Rubens (1577-1640), nejvýraznější osobnost flámského malířství, zabývající se jedním z dynamických barokních směrů. A stalo se to takhle – po smrti krále Jindřicha IV bylo jeho synovi Ludvíkovi XIII. pouhých 13 let a není divu, že se jeho zastupování ve vládě ujala jeho matka. Ale ne nadlouho. Mladý král byl totiž hojně podporován (tehdy ještě biskupem) Armand-Jeanem du Plessis de Richelieu (ano, známý kardinál Richelieu ze Tří mušketýrů) a vměšování matky mu už tak nějak nebylo po chuti.
Marie Medičejská se ho tedy pokusila naklonit na svou stranu poněkud zvláštním způsobem. Nechala si od Rubense namalovat sérii 21 obrazů, oslavujících její život, přičemž ten poslední zobrazoval ji a jejího syna, jak společně odpočívají v nebi. Chtěla mu tak dokázat, že by měli být jednotní. Obrazy pověsila na svém paláci tak, aby je viděl kdokoliv, kdo projde kolem. A skutečně to po nějakou dobu vypadalo, že se rodinné vztahy začínají zlepšovat – a tak se Marie rozhodla vsadit vše na jednu kartu. Jedné noci vtrhla do soukromých komnat svého syna a dala mu ultimátum: buď Richelieu nebo ona. Nepřekvapí, že si Ludvík XIII. vybral biskupa a matku okamžitě vyhostil z paláce. Dnes tento spletitý příběh připomíná právě už jen série Medičejského cyklu.
Nenápadný domek hned u vchodu
Když vejdete dovnitř a rozhlédnete se, dost možná se zatoužíte podívat do domku, hostící v současné době nezávislou galerii moderního umění. Louvre jako takový předtím sloužil jako královský palác (muzeum tu bylo otevřeno v roce 1973 za Francouzské revoluce) a tento domek byl původně pouhým zastřešením pro tenisové kurty Napoleona III.
Má však za sebou i mnohem temnější historii – během války právě tady nacisté shromažďovali a třídili ukradená umělecká díla z celé země. Většinu pracovníků muzea propustili, ale nenápadná Rose Vallandová si své místo udržela. Netušili o ní, že mluví německy a ona jim to neřekla. Stala se však špionkou. Ukradená díla evidovala, což pomohlo jejich navrácení po válce. Ovšem Rose měla co dočinění i se sabotováním nacistického vlaku s ukradeným uměním, který se snažil Paříž opustit před příchodem spojeneckých vojsk. Kontaktovala skupinu partyzánů a díky nim se celá akce podařila. A všechno to začalo právě v tomto nenápadném domku…
Socha, za jejímž vznikem stáli démoni – Nedůtklivý muž
Sochy vznikají z mnoha důvodů Ale tento je opravdu kuriózní. Franz Xaver Messerschmidt se totiž domníval, že ho sužují démoni. Byl totiž jedním z prvních průkopníků realismu, díky čemuž si rychle získal věhlas. Chtěl se od svých současníků odlišit a to se mu také povedlo. Ovšem dnes se nejvíce proslavil díky sérii 52 bust, známých jako charakterové hlavy nebo také šklebící se hlavy, jak bývají někdy nazývány.
Pozadí jejich vzniku je tajemstvím. Ovšem jedna z populárních teorií tvrdí, že Messerschmidta trápili démoni (dnes bychom snad označili za schizofrenika). Přicházeli v noci a nepomohlo mu ani, když se přestěhoval. Nakonec došel k názoru, že za vše může právě jím zobrazovaný realismu, který prý popudil „démona umění proporcí.“ A jak ho odehnat? Nejlépe jeho vlastní zbraní. A právě proto vzniklo 52 unikátních hlav, zobrazujících nejrůznější lidské emoce.
Je dost možné, že si malíř stál sám sobě modelem – předváděl expresivní výrazy a pozoroval se v zrcadle. A když celý cyklus dokončil, démoni prý odešli. V Louvre dnes můžete vidět dvě tyto hlavy, přičemž známější je tzv. Nedůtklivý muž. Poznáte ho snadno – trůní uprostřed sálu, je celý z kovu a na výšku neměří více než 40 centimetrů. A samozřejmě se mračí.
