V krajině Železných hor se nachází zřícenina tajemného hradu Lichnice

Hrad Lichnice: Dominantou Železných hor je zřícenina hradu Lichnice. Stavba stojí na skalnatém návrší a ve své době to byla nedobytná pevnost, o čemž se přesvědčili i husité. Tajemno starobylé zříceniny přiživují také místní pověsti.

Něco málo z historie

Hrad dal vystavět přibližně roku 1250 Smil ze Žitavy. I když to nelze historicky doložit, předchůdce stavby mělo být hradiště, vystavěné na strategickém místě zvaném Světlík. Vystavěl ho zde údajně předek Ronovců, taktéž Smil, děd Smila ze Žitavy. Podle místa získal přídomek Světlický.

Proto od roku 1251 se již Smil ze Žitavy také píše jako Smil z Lichtenburga (tehdy módní překlady do němčiny, licht – světlý, burg-hrad). Odtud se postupně změnilo na české Lichnice. Od té chvíle už tato větev Ronovců používala přídomek z Lichtenburga. Smil byl vysoce postaveným mužem v království. Po jeho smrti, převzali hrad potomci. Jeden z vnuků, Jindřich, směnil Lichnici s Janem Lucemburským za Litické panství.

Hrad se okolo roku 1355 stal majetkem Karla IV., který jej zařadil mezi královské hrady. Hrad vystřídal ještě několik majitelů, než ho roku 1410 koupil Václav IV. Lichtenburg byl obléhán roku 1421 husity, ale dobyt nebyl. Znovu byl obléhán roku 1428, kdy byl po roce obléhání vydán.

Roku 1490 král Vladislav II. hrad daroval rodu Trčků. V roce 1637 převzal Lichtenburg císař Ferdinand II. a umístil sem vojenskou posádku. Vzhledem k tomu, že roku 1610 hrad vyhořel, byly provedeny jen nezbytně nutné a provizorní úpravy. Také bylo strženo vnější opevnění. Od 18. století stavba dále chátrala a sloužila místním jako zdroj kamení ke stavbě.

O bezcitné a kruté Miladě z Lichnice

Milada byla velmi krásná dcera hradního pána, navíc byla dědičkou celého panství. Otec si velmi přál syna, když se narodila dcera, alespoň ji vychovával jako mužského potomka. Ráda jezdila na lov a s muži si v krutosti příliš nezadala. Jednoho dne se její otec vracel z cest do svého sídla, vládlo nevlídné počasí. Najednou udeřil blesk, kůň se splašil a zřítil se i s pánem do rokle. Milada osiřela a její kruté srdce vzplálo nenávistí ke zdejším skalám.

Nechala rozhlásit, že si za muže vezme jen toho, kdo se s koněm třikrát otočí po nebezpečné skalní plošině. Našlo se několik rytířů, kteří byli přesvědčeni, že nebezpečnou skálu zdolají. Všichni ale skončili na dně rokle a krutá Milada se ani nepostarala o jejich těla, jak velelo dobré svědomí, nechala je napospas divé zvěři.

Jeden rytíř však pád přežil a díky obětavosti místních vesničanů se z těžkých zranění zotavil. Vrátil se na hrad v plném zdraví, Milada ho nepoznala. Celou noc jí vyprávěl tklivé příběhy a zpíval. Miladino kruté srdce začalo tát. Druhý den usedl na koně a vydal se splnit úkol. Milada jej s obavami sledovala.

Podařilo se nemožné, rytíř se třikrát na plošině otočil. Použil malou lest, úkol splnil jen díky tomu, že v podkovách jeho koně byly vloženy diamanty. Jako vítěz se vracel k hradu, kde už na něj čekala šťastná Milada. Na místo vřelého přivítání vytáhnul kuši a střelil Miladě šíp přímo do srdce. Potom odjel a už ho nikdy nikdo neviděl.

Tajemné chodby pod hradem

V podzemí hradu prý byla síť tajných chodeb, které jej spojovaly s jinými hrady v okolí. Sloužily k úniku, kdyby byl hrad napaden, ale také k doručování tajných dokumentů a zpráv. Labyrint chodeb byl členitý a mnohdy končil slepými odbočkami, proto se v něm mohli pohybovat jen lidé, kteří to tam dobře znali.

Jedna z chodeb vede i do podhradí. Jednou tudy prchaly tři dcery hradního pána, chtěly uniknout dobytí hradu. Prosily poddané o pomoc, ti je schovali. Poddaným vypověděly, že na hradě zanechaly poklad, který hlídá strašlivý černý pes.

Nikdo se tam neodvážil. Jakmile hrad zpustnul, našli se odvážlivci, kteří se chtěli obohatit. Všechny výpravy však skončily tím, že po vstupu do hradu vždy zhasla pochodeň či svíce. Nikdo se tam ve tmě neodvážil zůstat. Poklad tam na objevení čeká doposud.

Skrytá rozhledna

Do dnešních dnů se dochovala vnitřní linie opevnění, tvořena mohutným valem a příkopem, zbytky obytného paláce, hlavní palác s bránou a torzo válcové věže, ve které je skryta rozhledna, nabízí úchvatné vyhlídky do okolí. Areál je pěkně udržován.