Odpradávna žily vysoko v kopcích Bílých Karpat ženy, které měly výjimečný dar. Vyznaly se v bylinkách, lidovém léčitelství, dokázaly pomoci při různých nesnázích, údajně také viděly do budoucnosti. Obec Žítková je jednou z obcí Moravských Kopanic.
Obec Žítková se nachází při hranici se Slovenskem. Leží severovýchodně od Starého Hrozenkova. Pohraniční obec byla často sužována a ničena boji či nájezdy. Život zde musel být díky tomu často obnovován, odtud pochází i základ názvu obce – žítek – život. Lidé se tu živili zemědělstvím. Pěstovali obilniny i zeleninu, zejména okurkám se tu prý dařilo. Kraj byl ale považován za izolovaný a zaostalý.
Do roku 1948 nebyla v Žítkové zavedena elektřina a autobus sem začal jezdit až po roce 1950. Domky jsou roztroušeny v kopcích. Jelikož má krajina hornatý ráz a nedostala se sem příliš zemědělská technika, tak bylo nutno pole okopávat motykou – proto pojmenování Kopanice. V současnosti tu žijí necelé dvě stovky obyvatel.
Kdo byly žítkovské bohyně
Kraj Moravských Kopanic měl vždy tajemnou atmosféru. Život tu nebyl jednoduchý, lidé museli tvrdě pracovat a žili ve skromných chaloupkách. Je tu však jeden fenomén, který kraj proslavil. Některé kopanické ženy měly výjimečné až magické vlastnosti. Vyznaly se v bylinkách, přírodním léčitelství, dokázaly poradit v nesnázích a těžkých životních situacích. Údajně prý také měly dar vidět do budoucnosti. I když pomáhaly, rozhodně to neměly jednoduché. Byly trnem v oku například lékařům či katolické církvi, tito se snažili je očerňovat a označovat za podvodnice. Lidé k nim však přesto měli respekt, a když onemocněli či měli jiné trápení, bývaly to právě bohyně, ke kterým se upínali jejich naděje. Věštit budoucnost si ale příliš prý nenechávali, přece jen se to neslučovalo s katolickou vírou, která byla mezi lidmi silná.
Nebyli to však jen chudí lidé, ale i bohatí i mocní věřili v jejich schopnosti. Po roce 1948 musely být opatrné a pomáhat spíše v ústraní. Věhlas žítkovských bohyň se dostal i za hranice, dokonce i některé kořenářky se za nimi chodily radit. Zajímavostí je, že se tolik žen se zvláštními schopnostmi, nacházelo na malém místě. Bohyně si své umění přísně střežily a přecházelo z matky na dceru, pokud se u ní schopnosti objevili. Používaly různé zaříkávání, bylinky a speciálně připravené pokrmy. Toto umění zřejmě nadobro odešlo s poslední žítkovskou bohyní v roce 2001. Fenomén oživila Kateřina Tučková se svou knihou Žítkovské bohyně.
Poslední žítkovská bohyně a její chalupa jako muzeum
V osadě Čierné dodnes stojí chalupa, kde žila poslední žítkovská bohyně. Jmenovala se Irma Gabrhelová, narodila se v roce 1905 a žila v chalupě do roku 2001, dožila se úctyhodného věku 96 let. Umění zdědila po své matce. Vychovala sedm dětí a jedna z jejích dcer prý umění také zdědila.
Chalupu majitelé koupili v roce 2005 a nevěděli, komu patřila. Když se to dozvěděli, tak ji zrekonstruovali a interiéry s věcmi ponechali. Je možné chaloupku navštívit a prohlédnout si ji i s výkladem.
