Wawelský drak, legendární historická tržnice alias Sukiennice, Nowa Huta a další… Myslíte si, že o nich už víte úplně všechno? Prozradíme vám, kdo ve skutečnosti bydlel v dračí jeskyni, jak je to s kostmi draka doopravdy nebo to, že i Krakov měl svého Jacka Rozparovače.
Vydejte se s námi za těmi nejzajímavějšími. Prozkoumejte krakovské činžovní domy, kostely a křivolaké uličky metropole Malopolského vojvodství a staňte se něčím víc, než jen běžným turistou.
Kdo doopravdy obýval Dračí jeskyni? To neuhodnete
Málokdo ví, že právě tahle slavná krakovská jeskyně má doopravdy velmi temnou minulost – ale nemá nic společného se strašlivým plazem, jak nám předkládají legendy. Ve skutečnosti se tu po mnoho let nacházel nejznámější krakovský hampejz, abychom tedy použili korektní výraz.
Tenhle svatostánek prodejné lásky přitahoval milovníky zakázaných potěšení z různých částí města – od chudiny až po nejvyšší kruhy (panovníky, kteří žili jen pár metrů nad ním). Teprve Zikmundovi III. došla trpělivost a nechal vstup do jeskyně zazdít.
Zeď byla probourána teprve v polovině devatenáctého století a dnes se sem můžete vypravit i vy. Je úsměvné pozorovat všechny ty davy, tvořené zpravidla celými rodinami s malými dětmi. Většina z nich nemá o temné milosti zdejšího místa ani ponětí, zajímá je jen nově vytvořená romantická legenda.
Jak je to s wawelským drakem?
Tak už víme, že v Dračí jeskyni žádný drak nikdy nebyl. Ale čí kosti to tedy visí nad vstupem do katedrály? Určitě ne šupinaté obludy, kterou zabili dva princové svým důvtipem. Na svém místě visí už od středověku a neodpovídají anatomii žádného ze známých zvířat. Navíc o nich známá legenda tvrdí, že pokud se někdy dotknou Země, pak náš svět skončí okamžitě zanikne.
Celá staletí se mohl Krakov chlubit hmatatelným důkazem existence draka Wawela. To však skončilo v roce 1937, kdy prof. Henry Hoyer tuhle hádanku konečně rozlouskl. Ukázalo se, že se jedná o pozůstatky několika různých prehistorických tvorů, jež byly pouze důmyslně seskládány k sobě. Najdete tu kosti nosorožců, velryb a mamutů.
Planty a Lucerny mrtvých
Milujete atmosféru velkých parků? Pak určitě nemůžete minout park Planty, ohraničující historické centrum Krakova s rozlohou 21 hektarů a délkou 4 km. Ale i tady na vás čeká jedno ponuré tajemství.
Jsou jím Lucerny mrtvých. Věřte nebo ne, ještě před několika staletími by to těchto míst nezavítal ani ten nejodvážnější hospodský chvástal. Prý tu totiž straší – mrtví vstávají z hrobů a chodí za živými, kterým leckdy ublíží. A právě kvůli tomu zde stály Lucerny mrtvých, které je měly před úsvitem zahnat zpět do jejich temných příbytků.
Ve středověku byly často stavěny na hřbitovech, v nemocnicích nebo u budov, kde se léčilo malomocenstvích. V současné době jich v Krakově najdete hned 10. Kromě těch na v parku Planty najdete tu nejslavnější v kostele sv. Mikuláše.
Krakovský upír
Londýn měl svého Jacka Rozparovače a Krakov zase Karola Kota. Tento sériový vrah, ne neprávem nazývaný „Krakovský upír“, totiž v 60. letech minulého století útočil na staré ženy, které se chodily modlit do kostela a malé děti hrající si na ulici. Ze 14 obětí dvě jeho útok nepřežily.
Ačkoli byl v roce 1968 Karol Kot odsouzen k smrti, jeho legenda v křivolakých uličkách Krakova stále žije. Stačí se vypravit do Kazimierzu – tradiční židovské čtvrti mezi Wawelem a Vislou. Prý tu lze dodnes potkat jeho krvelačně vyhlížejícího ducha.
Krakovská Nowa Huta vás vezme na výlet po celém světě za pár minut
Jak daleko je to z Tchaj-wanu do Mexika? A co takhle z Oxfordu do Vatikánu? V Nowa Huta jen pár minut chůze. Původně byla tato část Krakova projektována jako samostatné město, ale místy si ne právě povedená práce socialistických architektů a realistů rychle začala žít svým vlastním životem.
Mnohé budovy dostaly neoficiální jména, která jsou dnes již jejich nedílnou součástí. A tak byly třeba budovy dvou místních technických středisek pokřtěny jmény Oxford a Cambridge, z budovy centrální správy se stal Vatikán, blízký háj se nazývá bulharský les a pokud byste chtěli vyrazit do Mexika, pak byste museli navštívit bývalou dělnickou ubytovnu.
Šlo o místo s nevalnou pověstí, kam se prý neodvážila ani milice. Dnes je tu už mnohem bezpečněji. Jedinou vzpomínkou na tyto časy je proto už jen bar Mexiko, stojící právě na místě zbořené ubytovny.
Tržnice „Sukiennice“ na krakovském Rynku a její nůž
Až si budete prohlížet nezvyklou výzdobu tohoto místa, povšimněte si, že v jedné z chodeb visí v chodbě pod klenbou na řetězu velký nůž. A jak se sem dostal? Podle pověsti má jeho přítomnost připomínat tragický osud dvou bratrů, kteří společně pracovali na stavbě nedalekého kostela Panny Marie.
Pohádali se však a jeden ze žárlivosti bodl toho druhého do srdce – od této chvíle jsou věže mariánské baziliky nedokončené a vražedná zbraň visí navždy v Sukiennici. Tolik romantická legenda. A jaká je pravda? Jde o prostou připomínku zlodějům, jimž se za krádež v dřívějších dobách uřezávali uši.
Dnes najdete v Sukiennici mimo jiné expozici polského malířství a z věže Mariánského kostela ve východním rohu náměstí se každou hodinu ozývá tradiční melodie hejnal – prý na památku trubače, kterého při svém vpádu zabili tataři.
Krakovské mumie v kostele sv. Kazimíra
Věděli jste, že i tohle evropské město má své mumie? A ne právě málo. V kryptě kostela sv. Kazimíra jich odpočívá přes 50. Stačí zamířit do ulice Reformacka. Můžete tu spatřit jedinečný „zvonek umírajících“, ale také působivou skalní kryptu, kde panují podmínky ne nepodobné těm ve starém Egyptě, kde docházelo k zachování lidských těl zcela přirozeně.
Ačkoli místo posledního odpočinku mnichů a jeptišek z blízkého kláštera Řádu menších bratří (Zakon Braci Mniejszych) není běžně přístupné veřejnosti, stojí za to pokusit se požádat vrátného o malou výjimku – samozřejmě nejlépe výměnou za menší příspěvek pro klášter.
Mumie leží ve svých rakvích a každá z nich má i svůj jedinečný příběh. Věčně tu spí například nevěsta otrávená otcem ve svůj svatební den nebo napoleonský voják, který se však před zbraněmi rozhodl dát přednost církevnímu životu.
V Krakově se narodil ďábel – a to hned dvakrát
Chcete se vydat po jeho stopách? Pokud věříte legendám, pak se ten první narodil neznámo kde v roce 1544. Popsal ho ale se všemi detaily teprve o 200 let později kněz Gabriel Raczyński. Ovšem druhé ďábelské zrození se událo v době poměrně nedávné – v roce 1920 a to na univerzitní klinice. Tehdy měla mladá židovka porodit dítě s ocasem a kopyty. Zatímco rozzuřený dav chtěl vtrhnout do nemocnice, kněží z kostela sv. Mikuláše ho naopak chtěli pokřtít. Nakonec se ukázalo, že jde o docela zdravé dítě s prodlouženou kostrčí, která připomínala ocas.
A přece se točí! A dokonce v kostele
I když je tento legendární výrok Galilea Galilei pravděpodobně jen vymyšlenou historkou, jeho platnost si můžete ověřit každý čtvrtek v kostele sv. Petra a Pavla na ulici Grodzku. Najdete tu totiž nejdelší Foucaultovo kyvadlo v Polsku.
Kovové kyvadlo zavěšené na 46 metrů dlouhém provazu se totiž s ubíhajícím časem stále více odchyluje od své původní fluktuační roviny, což mohou všichni návštěvníci jasně vidět díky čárám namalovaným na podlaze. Kdo by v kostele něco podobného čekal?
