Návštěvníci sem míří z mnoha důvodů. Podle některých je hrad Bezděz obdařen magickými silami, jiní v něm spatřují nádherný počin středověké architektury a jeden ze symbolů české státnosti – a konečně své místo tu nacházejí i křesťanští poutníci. Těm všem totiž Bezděz opravdu má co nabídnout.
Už v druhé polovině 13. století byl Bezděz opravdu mohutný královský hrad, tyčící se ne velké znělcové homoli, které nikdo neřekl jinak než Velký Bezděz. Právě znělec, který podle milovníků tajemna vyzařuje zvláštní energii, sem láká nejrůznější milovníky esoterična. Hovoří se o dávné pohanské svatyni, která střežila toto místo již v dávných věcích a udržovala mocné síly na uzdě. A nejsou sami, kdo jeho tajemné atmosféře podlehl. Vždyť své si k tomuto tématu přisadil i kronikář Václav Hájek z Libočan.
Bezděz alias Běs, Děs a další (ne)ověřené historky
Václav Hájek měl pověst člověka, který si rád k předkládaným faktům ledacos přidal a domyslel. Je proto s podivem, že ho dnes ještě mnohé zájmové stránky berou za „bernou minci“ a vydávají jeho smyšlenky za fakta. Ne, opravdu na Bezdězu kdysi nesídlili Pšované, kteří menšímu kopci říkali Běs a nižšímu Děs (Besděs – bezděz, slyšíte?).
Ovšem to neznamená, že se k oběma kopcům zajímavé historky skutečně neváží. Ta známější hovoří o čertovi, který se vsadil s Pannou Marií o to, kdo postaví vyšší kopec. Prohrál, i když podváděl. A pekelné mocnosti prý měly prsty i v dlouhé zdi, pojmenované Čertova. Ještědský ďábel se prý vsadil s potulným jezdcem o to, že bude stavět zeď rychleji, než jeho kůň pojede. Ovšem ďábel své síly přecenil a právě u Bezdězu ho odvážný bohatýr předjel. Čertovu zeď si tu můžete prohlédnout dodnes. Stopy lidských rukou na ní však nehledejte, jde o pozůstatek kdysi probíhajících vulkanických procesů.
Pokud byste si však mysleli, že už jsme na Bezdězu vyčerpali všechny pekelné památky, pak byste dost možná zapomněli na tu nedůležitější – Čertovu věž. Stojí tu dodnes a se svými tři a půl metru silnými zdmi a průměrem devíti metrů působí opravdu impozantně. A proč čertova? Inu protože právě tihle pekelní raraši se v ní prý totiž usídlili. Svým lomozem rušili bohoslužby, proměňovali se v černé kozly nebo kohouty a několikrát prý hraní posádku vystrašili skoro k smrti.
Bezděz jako vězení, aneb co jste o něm určitě nevěděli
Ještě horší zážitky si však z tohoto nádherného hradu odnesl král Václav II. Když v roce 1278 zemřel v bitvě na Moravském poli král Přemysl Otakar II., zanechal po sobě vdovu a malého synka. Vláda připadla jeho synovci Otovi braniborskému. Ten se však nevyznačoval ani láskou k zemi (kterou plenil), ani láskou ke svým příbuzným – Přemyslovu vdovu Kunhutu i jejího tehdy sedmiletého syna Václava nechal odvézt právě na Bezděz a tam uvěznit. Luxusní vězení nečekejte, když Václava II. po čtyřech letech čeští šlechtici vykoupili, byl podle všeho na pokraji smrti hladem. To potvrdila i vědecká expertiza lebky již dospělého Václava, na níž je strádání v dětství dodnes patrné.
Albrecht z Valdštejna a Černá madona
Kromě Přemysla Otakara II. patřil hrad Bezděz třeba i Karlu IV., který ho vykoupil ze zástavy. Aby se nic podobného nemohlo opakovat, nechal ho zařadit do dokumentu Maiestas Carolina, čímž se zařadil mezi sídla, je neměla být nikdy prodána ani zastavena. Bohužel, jeho přání vyhověno nebylo.
A bylo to tak možná dobře. Díky tomu se v 17. století dostal Bezděz do rukou slavného Albrechta z Valdštejna. Duchovně založený Albrecht sem pozval montserratské benediktiny a slíbil jim vystavět klášter. Bohužel z plánů sešlo. Naštěstí však stihl obnovit alespoň hradní kapli, která dodnes patří k nejkrásnějším částem Bezdězu vůbec. Právě on nechal na jejím oltáři vystavit sošku Madony s černou pletí, jejíž originál najdeme právě v Monstserratu ve Španělsku.
Anna z Valdštejna sem pak nechala dovézt křížovou cestu se čtrnácti zastaveními, takže se sláva bezdězské Madony rychle rozlétla po kraji. Jen v roce 1740 sem prý zamířilo přes 40 000 lidí. Prosili o uzdravení a nosili sem svá nemluvňátka, jimž měla být černá madona obzvláště příznivě nakloněna.
Romantický Bezděz, aneb jak ho vidíme dnes
Dodnes se bohužel Bezděz v plné slávě nezachoval. Když odtud v roce 1785 císař Josef II. vyhnal benediktiny, začal chátrat. Jeho romantické ruiny inspirovaly ovšem celou řadu známých umělců, přičemž k nejslavnějším rozhodně patří Karel Hynek Mácha a jeho Máj. Do rukou státu připadl až po konci druhé světové války to teprve v roce 1978. Rychle získal statut národní kulturní památky a na řadu přišla i částečná rekonstrukce.
Dnes patří mezi jeho nejobdivovanější části právě raně gotická kaple, zasvěcená nejprve archandělu Michaelovi (ochránci rytířů) a později Panně Marii. Právě sem míří největší zástupy milovníků záhad senzibilů, protože právě tady je prý koncentrace zemské energie nejsilněji. Pokud si to chcete vyzkoušet, musíte zamířit tam, kde z podlahy kaple vyčnívá kus přírodní skály, jež prý kdysi sloužil jako pohanský oltář. Právě tady se totiž pozemské energie prý koncentrují nejsilněji.
Vystoupat můžete i na Velkou věž. Pokud si zaplatíte prohlídku s průvodcem, zabere vám to asi 40 minut, ovšem toulat se ruinami Bezdězu můžete i individuálně. Nově (od roku 2018) si na II. hradním nádvoří můžete prohlédnout i Obnovený templářský palác, kde se koncentrují nejzajímavější nálezy z okolí a seznámíte se také s historií hradu a podrobnostmi předešlé rozsáhlé rekonstrukce včetně zastřešení a zachování unikátní klenby.