Vodárenské veže vznikly v době, kdy k sobě ještě měla užitková architektura a umění velmi blízko. Koneckonců zásobovaly životodárnou tekutinou celé městské čtvrti a bylo nanejvýš důležité a vhodné informovat o této skutečnosti celé široké i daleké okolí.
Dnes je mylně považujeme třeba za rozhledny, věže zámků, luxusní vily apod., ovšem jejich původní využití by tipoval málokdo. Mnohé jsou zpřístupněné, jiné lze obdivovat pouze z dálky. A kam se vydat za těmi nejkrásnějšími a nejzajímavějšími? Inu, samozřejmě do Prahy. Máme pro vás hned tři užitečné tipy.
Šítkovská vodárenská věž a víc než pět století historie
Za svůj život zažila opravdu hodně starostů i králů, přesto tu stále je a vypadá k světu. Šítkovskou vodárenskou věž najdeme v samotném historickém srdci Prahy – v jižní části Slovanského ostrova na pravém břehu řeku Vltavy Vyrostla zde za pouhé tři roky v letech 1588-1591. Díky pečlivým záznamům dodnes víme, že její stavbu inicioval měšťan a radní Karel mělnický.
Dobové dokumenty dále říkají, že právě z této věže putuje voda Vltavy hned do tří čtvrtin Nového Města pražského – zásobuje kašny i domy a dlouhou dobu její kapacita kupodivu stačí. A po kom dostala jméno? Možná se budete divit, ale po mlynáři. Jan Šítek měl v blízkosti mlýn a tak nějak se celé pojmenování vžilo.
Šítkovská pisa aneb nejšikmější vodárenská věž v Praze
Šítkovská vodárenská věž se vypíná do výšky 47 metrů, z čehož samotné tělo věže tvoří 35 metrů a zbylých dvanáct metrů zajišťuje kulatá báň se špičkou. Možná vám to přijde jako nepoměr, ale právě a jen báň ukrývala rezervoár na vody, zbytek stavby se jednoduše snažil dodat vodě žádoucí spád a rychlost, díky níž mohla dorazit do místa určení. Nahoru se pak dostávala za pomoci systému šikovných a výkonných čerpadel.
A mimochodem věděli jste, že Šítkovská vodárenská věž je nejšikmější věží na území Prahy? I když se to na první pohled nezdá, tak její odklon od osy činí 1,15 metru – naklání se k jihovýchodu. Ovšem ani to jí nezabránilo poskytovat vodárenskou službu pražanům po opravdu dlouhou dobu. A to až do roku 1847. Tehdy byla nahrazena známější Žofínskou vodárnou, umístěnou na stejném ostrově. Celý systém na Slovanském ostrově je pak definitně dostaven ve 20. letech 20. století a nahradí ho pitná voda z Káraného.
Měli byste vědět: Říká se jí také Hořejší novoměstská a mezi lety 1977-1989 hostilo poslední patro věže pozorovatelnu StB. Hleděla přímo do vchodu jednoho z bytů na Rašínově nábřeží, kde v té době bydlel Václav Havel.
Nedávno prošla Šítkovská vodárenská věž velkou rekonstrukcí (2005-2008), Dnes ji prozatím můžeme obdivovat jen zvenčí. Zamířit za ní musíte na Prahu 1.
Letenská vodárenská věž vypadá spíš jako věž paláce
Pokud bychom hledali tu nejkrásnější „pražskou vodárenskou“, byla by to určitě ta Letenská. Možná vás překvapí je umístění – nestojí totiž na vysokém kopci, jako spousta jejích družek. Patřila totiž k nedaleké vodárně u břehu řeky a výškový rozdíl, do něhož byla voda vyháněna, sloužil jen k jejímu lepšímu rozvádění po městě. Mohla si tedy dovolit si tak trochu vyhodit z kopýtka a pochlubit se opravdu úžasnými architektonickými prvky.
Stojí za ní známý architekt Jindřich Fiala (1855-1920) a uvedena do provozu byla v roce 1888. Vypadá nádherně – jejích 38 metrů zdobí mimo jiné stanová střecha nebo galerie se sloupy. Hlavní zázemí věže se nacházelo v podzemí (přečerpávací stanice a čtyřkomorový vodojem), nad ním bydlel vodák, strojník a topiči. Zkrátka celá potřebná parta.
Své slávy si však Letenská vodárenská věž neužila dlouho. Poslední vodu rozvedla v roce 1913, poté byla přestavěna na byty. Opět to souvisí s připojováním Prahy k tehdy modernímu káranskému vodovodu.
Dnes tu sídlí školka a knihovna. Najdete tu i multifunkční společenský sál a zpřístupněnou galerii s pozorovací kabinou s periskopem. Ploché střechy přístavby na sobě nesou terasy a zahrady a uvnitř věže najdete i známé Foucaultovo kyvadlo.
Věděli jste, že: Letenská vodárenská věž patří i do životopisu jedná známé osobnosti? Před první světovou válkou v ní totiž nějakou dobu žil malý Václav Cafourek se svými rodiči. Pokud vám jeho jméno nic neříká, pak vám prozradíme, že pod přezdívkou Václav Čtvrtek stojí za postavami mnoha známých pohádkových postav – od Křemílka a Vochomůrky až po vílu Amálku.
Mimochodem Letenská vodárenská věž je čerstvě zrekonstruovaná. Práce na ní probíhaly v letech 2016-2018, takže návštěva dnes opravdu stojí za to.
Vršovická vodárna z pera Jana Kotěry
Stavby architekta Jana Kotěry patří v ČR mezi ty vyhledávané. Kombinace použití starých ozdobných forem a belgicko-francouzské varianty směru Art Nouveau dělají jeho stavby jedinečnými. A patří mezi ně i Vršovická vodárna alias Michelská vodárenská věž nebo také vodárna Michle.
Vyrostla v době, když už se většina prahy napojovala právě na káranský vodovod, ovšem Vršovice k ní naštěstí ještě po nějakou dobu nepatřily. Naštěstí pro Jana Kotěru. Jeho stavba bývá často označována za nejzvláštnější a nejkrásnější vodárenskou věž v Evropě. Škoda jen, že je dnes skoro zapomenutá a její okolí ani zdaleka neodpovídá původním představám..
Věděli jste, že: místní neřeknou Vršovické vodárně jinak než věž na Zelené lišce? Tento název pochází od blízkého hostince.
Nepřehlédne ji – ale jen z té správné strany
Když v letech 1906-1907 vyrůstala, suverénně dominovala blízkému i dalekému okolí. S výškou 41 metrů sloužila jako velmi dobrý orientační bod. Dnes ji už samozřejmě mnohé budovy přerostly. Ale pokud pojedete po Chodovské radiále, ukáže se vám v plné kráse.
V její jedinečné konstrukci je spojena praktičnost, účelnost i estetičnost. Zdobná fasáda z neomítnutých cihel ne sobě nese měděný vodojem s fantastickým průměrem 10 metrů, pokrytý železným plechem. Sloužila poměrně dlouhou dobu – až do roku 1975.
Původně bylo pečlivě naplánováno i její okolí – alej stromů, vyhlídková místa… Bohužel s jejím klesajícím významem i kvůli neochotě městských radních je dnes spíše utopena v blízkosti škvárové hřiště, z mnoha směrů takřka neviditelná v návalu moderních šedivých budov. A je to opravdu škoda, vždyť by stačilo málo a tato významná industriální památka by na Prahu 4 přilákala spoustu zvídavých návštěvníků.
Dovnitř se bohužel nepodíváte, ale i tak jde rozhodně o stavbu hodnou obdivu. Pokud někdy půjdete okolo, vydejte se za ní. Zjistíte, že jste objevili skutečný poklad na opravdu nečekaném místě.
