I když v současné době hostí město Uherské Hradiště ve Zlínském kraji jen asi 25.000 obyvatel, překvapí vás bohatostí a rozmanitostí svých památek. Koneckonců, dodnes jde o centrum oblasti zvané Slovácko a kvůli jeho významu bylo dokonce po podepsání Mnichovské dohody vážně uvažováno o jeho připojení ke Slovensku.
Bylo založeno králem Přemyslem Otakarem II. na žádost opata Hartliba z nedalekého cisterciáckého kláštera ve Velehradu. To se stalo přesně 15. října 1257. V této době tu byly roztroušeny jen menší vesničky, ovšem krajina byla ideální – rovinatá a úrodná. A navíc se přímo tady protínalo několik obchodních cest – Moravská část Jantarové stezky Krakov – Morava – Vídeň a Maďarská stezka. Rychle zde tedy vzniklo regionální centrum moci, řemesla, obchodu, náboženství a kultury té doby.
Možná nevíte: Uherské Hradiště se původně jmenovalo Nový Velehrad, poté Hradiště nad Moravou a jeho současné jméno se objevilo teprve v roce 1587.
Mohlo by Vás zajímat
Nejstarší památky a zajímavosti Uherského Hradiště
Nejstarší a zároveň nejlépe dochovanou historickou budovou města je Stará radnice z roku 1296. Jde vlastně „jen“ o spojení dvou domů střední třídy, přizpůsobené pro potřeby úřadů. Starší byl nepřestavěný gotický, mladší již renesanční, později obohacený barokními prvky. Svou roli zastávala Stará radnice až do 20. let 20. století, kdy byla na dnešním Masarykově náměstí postavena nová.
Věž Staré radnice se naklání o několik stupňů. Proto se jí říká Slovácká Pisa a to nejen kvůli odchylce od vertikální osy, ale především proto, že technika její výstavby na dřevěných sloupech, zahloubených do říčních písků, pochází původně z Benátek.
Jako pevnost ještě v 19. století
Opevnění Uherského Hradiště bylo zpočátku dřevěné, teprve od poloviny čtrnáctého století byly jednoduché palisády nahrazeny kameny, věžemi a branami. Do současnosti bohužel přežily jen fragmenty a Spálená brána nyní známá jako Matyášova – jde však spíše o model původní gotické brány, která bylas po požáru v roce 1609 zcela zbourána.
Ovšem úplně nejstarší dochovanou památkou je kaple sv. Alžběty, která v minulosti sloužila mimo jiné také jako hospoda a sklad a po důkladné rekonstrukci v roce 1995 sem byla přesunuta městská lékárna. Starý rodokmen – také počínající ve 13. století – se váže také ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Bohužel koncem třicetileté války byl zničen a na jeho místě byl postaven současný kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie. Budete-li mít možnost nahlédnout dovnitř, udělejte to. Interiéry jsou úchvatné.
Kostelů tu najdete celou řadu, tak jmenujme ještě alespoň jeden opravdu krásný – Kostel sv. Františka Xaverského. Jeho základy pocházejí ze 14. století a původně byl mnohem vyšší, barokní přestavba mu však dala současnou podobu. Kromě půvabného interiéru můžete navštívit i klášterní zahradu. Uvnitř vás upoutá především obraz od Dominika Orsiho, nazvaný Křest indického prince, což odkazuje na bohatou misionářskou činnost sv. Františka Xaverského. Nádherně vyzdobené jsou i boční kaple v barokním stylu. Mimochodem i tento kostel stojí po vzoru benátské architektury na borovicových roštech, zapuštěných do písku. Sondy z nedávné doby ukázaly, že dřevo je stále ještě ve skvělém stavu a v nejbližších desítkách let se tedy nemusíme o osud této nádherné památky bát.
A nejde se také nezmínit o barokní kapli sv. Sebastiana z roku 1715, postavenou jako poděkování za záchranu města před epidemií moru, nádherný barokní morový sloup na Mariánském náměstí nebo barokní lékárnu U zlaté koruny z konce 17. století, v jejímž interiéru se dodnes dochovala původní nástropní freska se štukaturou.
Neznámý Baťa a synagoga aneb další zajímavosti Uherského Hradiště
Málokdo také ví, že právě v tomto městě založil obuvník Antonín Baťa starší svou první dílnu, která se rychle rozrostla v továrnu na obuv. K přestěhování do Zlína ho donutil městský požár v roce 1894 a bankrot vídeňského dlužníka. Nebýt těchto maličkostí, vypadal by dnes Zlín nejspíš úplně jinak.
A zbývá zmínit ještě neméně zajímavou židovskou historii města Uherského Hradiště. Ani tady to tato komunita neměla lehké. Poprvé byli vyhoštěni z města v roce 1514, takže se přestěhovali do okolních měst a vstoupit sem směli pouze v tržních dnech (a to jen za poplatek). Později byl zákaz přístupu pro ně omezen pouze na neděle a svátky.
Teprve v roce 1848 se v Uherském Hradišti mohli Židé znovu usadit. Jejich komunitu tehdy tvořilo 17 rodin – celkem 67 lidí. V roce 1875 tu postavili impozantní synagogu v pseudomaurském slohu s rozetovým oknem. Není bez zajímavosti, že ve své době byla jedinou stavbou neevropského typu na území Uherského hradiště. Po válce do ní byla přemístěna městská knihovna.
V roce 1939 však židovská komunita ve městě zanikla. Obyvatelé byli převezení do koncentračních táborů (sečteno a transportováno bylo celkem 325 Židů) a hřbitov zcela zničen. Dnes tu tedy z toho období najdete jen málo. Náhrobky, které přežily nájezd transportéru, dnes můžete obdivovat na židovském památníku v Sadech.
Tip navíc: kam ještě vyrazit? Třeba do blízkého Uherského Brodu. Najdete tu třeba Muzeum J. A. Komenského, které potěší všechny, kteří se zajímají o život tohoto významného vzdělance nebo o vzdělání ve středověku jako takové. Nabízí několik interaktivních expozic, navazujících asi na jeho nejznámější dílo Orbis Pictus. Pokud byste chtěli shlédnout kompletní program a přitom se plně pokochat i všemi vystavenými exponáty, neodejdete odtud dříve než za tři hodiny.
