Nebýt globálního oteplování, vůbec bychom netušili, jaké poklady skrývá Andské pohoří Ausangate na území Peru. Najdete tu totiž hory doslova jako odlité z duhy. A nemáme na mysli jen pestrost barev, ale také jejich uspořádání. Jednotlivé pruhy na sebe totiž přesně navazují a zároveň si (prozatím) zachovávají poměrně ostré přechody a předěly. Není divu, vždyť Duhová hora, jak se nejkrásnějšímu útvaru v oblasti přezdívá, je stále poměrně mladá.
Tedy alespoň co se zájmu turistů týče. Dokud byla ukrytá pod sněhem a ledem, nikoho ani nenapadlo, že by mohla být něčím výjimečná. Tedy kromě domorodých obyvatel, kteří na její vrchol přinášeli nejrůznější obětiny (čímž se ovšem může pyšnit téměř každá vyšší hora v oblasti). Jakmile ovšem led, ustupující vlivem globálního oteplování, zbavil její povrch nejenom své přítomnosti, ale také nánosu štěrku a kamení, objevily se její barvy v plné kráse.
Trek na Vinicuncu je poměrně náročný, ale stojí za to
Kdybyste se v Peru zeptali na Duhovou horu ještě před pár lety, nepochodili byste. Objevena byla totiž teprve v roce 2013, předtím nesla prostý lidový název Vinicunca. Na fotografiích nevypadá náročně, na místě vás však překvapí více než tisícimetrové převýšení. Nejde tedy o zážitek pro každého.
Navíc terén je místy velmi neschůdný a pokud nevíte, kam šlápnout, nebo kudy obejít strmý vrchol, dost možná se k cíli vůbec nedostanete. Cestu na vlastní pěst tedy spíše nedoporučujeme, pokud nejste opravdu ostřílení cestovatelé, kteří si s buzolou a kompasem rozumí bez výhrad. Těm ostatním lze doporučit buď služby některé z agentur v asi 100 km vzdáleném městě Cuzco (ceny se pohybují okolo 3 000 Kč) nebo najmutí místního průvodce, který je bezpečně dovede na místo i zpět (jde o levnější variantu a Duhová hora prozatím není tak turisticky známá, aby se na tyto šikovné muže stály dlouhé fronty).
Za jedinečným vzhledem Duhové hory stojí sopečná činnost
Vinicunca je jen malou součástí sopečného řetězce, táhnoucího se podél okrajů tektonických desek nesoucích příznačné názvy Jižní Amerika a Nazca. Za jejím vzhledem stojí vyvřelé minerály a pokud se rozhlédnete po okolí, najdete tu takových hor více. Žádná se však nemůže pyšnit tak ostrými barvami, jako právě Vinicunca.
Objevují se na ní hned čtyři barvy. Červená, tyrkysová, oranžová a žlutá. Pokud jste v hodinách chemie jen trochu dávali pozor, určitě si odvodíte, že za červenou může oxidující železo. Oranžová a žlutá zase vděčí za svůj vznik sulfidu železa a tyrkysová je dárkem chloritanu, reagujícího s okolními sulfidy. Samotný chloritan totiž bývá modrý.
Dříve krajina duchů, dnes oblíbená turistická památka
Až do roku 2013 bylo na svazích okolních hor vidět pouze pastýře, hlídající svá skromná stádečka. Díky sociálním sítím se však objev Duhové hory rychle rozšířil do světa. Je dokonce tak proslavená, že místní ji často jmenují jako tu největší zajímavost hned po Machu Picchu.
Náročný výstup, jak už bylo řečeno, naštěstí prozatím masivnímu turismu nepřeje. A je to tak asi dobře. Krajina totiž zatím není devastována nájezdy neohleduplných návštěvníků, byť i tak se její vzhled pomalu ale jistě mění. Stačí se podívat na blízká městečka, kterým vévodí stánky se suvenýry. A ani zdaleka to nebývají jen půvabné ukázky lidového umění, cestu si sem nachází i veskrze komerční produkce.
A kde najít nejschůdnější trasy až na Vinicuncu? Zamířit musíte do města Cuzco, vzdáleného od ní asi 100 km. Jde o kulturní i turistické centrum celé oblasti, kde vždy seženete ubytování a další potřebné zázemí. Po cestě k duhovému srdci peruánských And se však připravte i na spaní pod širákem nebo v domorodých příbytcích. I to má však rozhodně své kouzlo.