Rozhodně nejde jen o jednolitý kamenný pás, táhnoucí se podél celé čínské hranice. Ve skutečnosti má Čínská zeď úseků hned několik. Mají mnoho odboček, celou zemi opravdu neobepínají a rozhodně nejsou jen z kamene.
VIDEO:
Co všechno jste o Velké čínské zdi nevěděli? Máme pro vás připravený seznam několika nevšedních nejenom cestovatelských zajímavostí. Mimochodem, Číňané jí říkají Wanli Chang cheng (Wan-li čchang-čcheng), což bychom přeložili jako „Zeď dlouhá deset tisíc mil“. Tak obyvatelé země označují něco, co jim připadá nekonečné.
První část zdi tvořilo vlastně několik nesouvislých opevnění
První pokusy o výstavbu zdi začaly za vlády dynastie Čou; 5.–3. století př. n. l. Tehdy byla země rozdělena do mnoha malých státečků, z nichž ty bohatší se stávaly častým terčem útoků nájezdníků Nejdřív si takové opevněné budovaly „samy za sebe“, později je spojily do větších celků. A když se konečně k moci dostal ve 3. století př. n. l. císař Čchin Š’-chuang ti (všeobecně označovaný za prvního stavitele zdi), měl už vlastně prošlapanou cestičku.
Nejenom kvůli nájezdům, ale také kvůli obchodu
Moderní výzkumy však naznačují, že ochranná funkce rozhodně nebyla jediná. Na to je místy doslova prošpikována mnoha průchody Nemluvíme samozřejmě o úsecích z udusané hlíny, bahna či pouštního písku, ale o těch kamenných.
Velké brány měly podle všeho za úkol pojmout všechny obchodníky a návštěvníky. Vojáci a úředníci tu pak vybírali clo a vyřizovali další formality. A zeď samotná tak bránila utajenému překračování hranic, což by se mnohde jistě hodilo i dnes.
Cihly se objevily až ve 14. století
Když už jsme u kamenných a cihlových částí zdi, jež dnes patří k nejnavštěvovanější úsekům, tak ty vznikly až ve 14. století za dynastie Ming. Tehdy bylo nebezpečí od nájezdníků opravdu silné, takže byla rozšířena i horní část zdi, po níž mohly nově cestovat o vozy a velké masy vojsk. Prostor 5,5 metru jim k tomu stačil více než bohatě.
zdroj foto: envato
Fotografie:
