Pobřeží koster: Afriku vnímáme jako velmi zajímavý kontinent s rozmanitými podnebními podmínkami i pestrou přírodou. Ovšem jednou z prvních asociací bývají chtě nechtě pouště a vyprahlá zem. Ale i ty mohou skrývat mnoho zajímavého.
Pokud máte chuť na trochu toho dobrodružství mimo jakékoliv turistické zázemí, projděte se po Pobřeží koster (Skeleton Coast). I když má už časy své největší „slávy“ dávno za sebou, stále tu můžete narazit na rozpadající se vraky lodí i vybělené (často lidské) kosti.
Namibie a její zlověstná poušť
Za tímhle unikátem musíte zamířit na jih Afriky – konkrétně do Namibie, jejímuž pobřeží dominuje převážně poušť. Tu lze rozdělit prakticky do tří samostatných částí. Tou první jsou skalnatopísečné pláně mezi městem Lüderitz a hraniční řekou Oranje. Téměř nikdo sem nesmí, jde totiž o Diamantensperrgebiet alias území, kde se těží diamanty. I když se už neprosévají z písku jako na začátku 20. století, stejně se poblíž vulkanických ložisek nebo ztvrdlých mořských naplavenin, odkud se bagrují, zkrátka nepodíváte.
Od německy pojmenované části (pozůstatek z dob německých kolonií) však stačí vyrazit ne sever, kde najdete téměř 300 kilometrů dlouhou neobvykle zbarvenou písečnou planinu – dominuje jí totiž červená. Duny mohou dosahovat výšky až dvou set metrů a zasahují i přes sto kilometrů do vnitrozemí.
Poslední části Namibijského pobřeží je pak samozřejmě Pobřeží koster. Najdete ho mezi řečištěm řeky Ugab (po většinu roku vyschlém) a Swakopmundem. Tedy jeho běžně přístupnou část.
Národní park Pobřeží koster aneb kam se běžný turista jen tak nedostane
Mnohem atraktivnější je však dalších pět set kilometrů skalnatopísečné pouště, spadající do Národního parku Pobřeží koster (Skeleton Coast National Park). Bez příslušných povolení k návštěvě se neobejdete, ovšem návštěva rozhodně stojí za to.
Nekonečně dlouhé místo smrti
Bohužel ani s těmi nejlepšími dokumenty se nedostanete úplně všude. Obvyklá trasa návštěvníků končí u osady Terrace Bay s parkovištěm, kam lze vjet pouze v případě, že máte náhon jen na dvě kola.
Samotné pobřeží se po celé délce jen velmi mírně svažuje do vody. Navíc bývá často zahalené v mlze, protože právě na této rovince se potkává horký vnitrozemský vzduch se studeným Benguelským mořským proudem a jeho vlhkostí. Právě mlha spolu s s bouřemi a celkovou nepřehledností oblasti zapříčinila v této oblasti tolik neštěstí.
Nejvíce vraků pochází od rybářských a velrybářských lodí, protože zdejší oblast je tradičně plná ryb. Ale nechyběly ani lodě obchodníků nebo třeba válečná plavidla. Pokud se námořníci neutopili, čekala je na pevnině prakticky jistá smrt. Rozpálený písek se totiž táhne často i stovky kilometrů do vnitrozemí.
V 19. století tu bylo vraky, lanovím, lodními řetězy, plachty, kotvami, harpunami a samozřejmě i kostrami doslova přeplněno. Dnes už mnoho věci pohltil písek a další nešťastníci prakticky nepřibývají. Vyspělá technika a satelitní navigace těmto neštěstím úspěšně předcházejí. Ani přes tyto možnosti však dodnes nevíme, kolik lodí tu skončilo svou pouť, ani kolik koster se rozpadá pod nánosy písku.
Nejznámější vraky lodí na Pobřeží koster
Jako každá oblast má i tato svoje legendy a nejzajímavější cíle. Bohužel řada z nich není turistům přístupná. Asi nejzajímavější příběh (alespoň nám známý) se váže k období druhé světové války. Tehdy tu do pobřežních skalisek narazila britská nákladní loď Dunedin Star. Stalo se tak 29. listopadu 1942, ovšem pomoc se ke všem přeživším dostala až za neuvěřitelné tři týdny. Záchranné operace provázela celá řada neštěstí a vraky lodí rozšířilo dokonce i několik původně vyslaných zachránců (řeč je zejména o slavné lodi Sir Charles Eliott). Všichni pasažéři přežili, ovšem o jejich zachráncích to ani zdaleka naplatilo
Vrak Dunedin Star tu dodnes je a dělá společnost takovým jménům jako je Winstor, Henrietta nebo loď Shaunee (vrak, který tu uvízl v roce 1976 patří k mála dobře přístupným). Další vrak napůl rozlomené lodi, nesoucí jméno Winston, najdete před vstupem do Národního parku Pobřeží koster Stačí před branou odbočit na nezpevněnou cestu, vedoucí směrem k moři. Tato loď tu leží od roku 1970.
Nejenom kostry aneb vydejte se za lachtany
Ovšem celé Pobřeží koster není tak depresivní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na 130. kilometru této oblasti najdete skalnatý výběžek Cape Cross, který obývá největší kolonie lachtanů v Namibii. Nejvíce turistů sem míří v prosinci, kdy se rodí mláďata a počet jedinců tu může přesáhnout i 200 000, v jiných částech roku se tu leckdy sejde sotva tisícovka těchto impozantních zvířat.
Jejich pozorování se bát nemusíte. Ideální vyhlídkové body jsou obehnány zábradlím. Zůstanete-li ve vymezeném prostoru, budete v bezpečí. Doporučujeme samozřejmě dalekohled a fotoaparát Ovšem okolí Cape Cross vám připomene, v jaké části Afriky se to nacházíte. V písku se tu totiž povaluje množství koster s vyceněnými zuby i cáry už zcela vysušené kůže lachtanů.
Ale narazit tu lze i na kostry velryb. Obvykle jde jen o žebra, ale při troše pátrání najdete i několik kompletních koster mořských kytovců. Ovšem nedejte se zmást, poušť skrývá i mnoho dalších druhů živočichů. Potkat se tu můžete se slony, zebrami, žirafami či šakaly nebo hyenami. Nečekejte samozřejmě koncentraci jako někde na savaně, ale vyloučené to není. Mořské laguny si oblíbili četní mořští ptáci a pokud se přiblížíte, vyletí vám vstříc hejna černě zbarvených kormoránů. Pobřeží koster má zkrátka něco pro každého, jen se nesmíte bát jeho ponuré atmosféry a dnes už nezasloužené pověsti.
