Jezero Natron: Zní to nevěrohodně, hrůzostrašně až strašidelně? O které děsivé místo se jedná? Věřte, že takové místo opravdu existuje. Kde se jezero nachází a jaké je pro zdejší dění reálné vysvětlení? A proč snímky zde pořízené působí dojmem, jako by byly focené na úplně jiné planetě?
Jezero, které nepřestává udivovat
Africké jezero Natron je jedním z nejvíce podivných míst na zemi. Jezero se nachází na hranicích mezi Tanzanií a Keňou. Jeho dlouhé více jak 50 km. A jelikož tu vládnou vskutku neobvyklé podmínky, kvůli kterým je toto místo pro řadu živočichů poslední destinací v jejich životě. Co stojí za tímto podivným jevem, jenž prakticky mění zvířata v kámen?
Ne náhodně zvolený název
Jezero je pojmenované po latinském označení sodíku natrium. Výrazem „natron“ se tak označuje hydroxid sodný, jenž je hlavně známější coby louh. Není tedy náhodou, že jezero dostalo právě toto jméno. Voda v něm je tak díky vysokému nasycení zásaditá, má tak vysoké pH s přibližnou hodnotou čísla 10,5. Zásluhou toho je tak voda v jezeře silnou žíravinou. K tomu teplota vody v jezeře dosahuje až k 60 °C.
Louh byl kdysi starými Egypťany používán k mumifikaci jejich mrtvých. Obdobně funguje voda v jezeře Natron. Alespoň minimálně v těch částech, kde je koncentrace hydroxidu sodného nejvyšší. Většina vody z jezera se odpaří. Neexistuje zde žádný odtok. A tak je voda v jezeře Natron velmi stojatá, což znamená, že má velmi velkou hustotu. Povrch jezera bývá pokryt krustou ze soli, tudíž když svítí na povrch silné sluneční paprsky, mohou tak oslepit prolétávající ptáky a netopýry, kteří pak padají do smrtelné vody jezera.
Nebezpečí pro zvířata, kromě vyhlášených plameňáků
Zvířata, která nejsou zvyklá na zdejší podmínky, mohou být právě při kontaktu s jezerem vážně popálena na kůži i očích. Zástupci z říše fauny nenachází zde okamžitou smrt, ale právě často jsou jejich zranění natolik vážná, že dřív či později uhynou. A po smrti na sebe berou podivnou „kamenitou“ podobu.
Zvířata, která zde uhynou, jsou tak vlastně mumifikována. Z tohoto důvodu je tak možné je na březích jezera nalézat. Jsou patrným a leč smutným svědectvím místních nepříznivých podmínek. A proč ta nezvyklá podoba po jejich smrti? Je to kvůli blízké sopce Ol Doinyo Lengai, jejíž sopečný popel do jezera padá. Uhličitan sodný a další minerály, které se do jezera dostávají z okolních kopců, vytvořily postupem času zcela unikátní ekosystém.
Návštěvníkům se tak nabízí pohled na jejich de facto zkamenělé ostatky. Toho využil i jeden ze známých fotografů pro svou uměleckou kompozici, kdy nalezená těla mrtvých zvířat na břehu jezera umístil do běžných pozic, jako by byla stále živá. Je patrné, že jezero je zcela nevhodné k jakémukoliv kontaktu s lidskou pokožkou. Pokusit se v něm byť smočit ruku či se dokonce vykoupat, by bylo sebevražedným činem. Sám fotograf Brandt uvedl, že i letmý kontakt s vodou je velmi bolestivý.
Nicméně i přes hrůzné vlastnosti jezera, která nedávají mnoho šancí k životu, tak přesto zde žije spokojeně i několik druhů zvířat. Dobře se zde daří plameňákům. Dokonce zde našli jako nejlepší možné místo na páření. Zřejmě proto, že tu mají klid a nikdo je neruší. Plameňáci se zde živí rybami, ale rovněž jim nečinilo problém se přizpůsobit zdejším životním podmínkám. To, že se jim zde opravdu daří, je to, že jich tu žije opravdu mnoho, na tisíce. Plameňáci jsou chráněni podle Ramsarské úmluvy, jejíž cílem je chránit významné mokřady po celém světě. Zdejší plameňáci se stali inspirací pro filmový štáb. V roce 2008 byl natočen krásný dokument „Purpurová křídla, tajemství plameňáků“, jenž sleduje život od jejich narození až po dospělost.
Co způsobuje unikátní zbarvení jezera?
A to není vše, čím je zdejší jezero odlišné. Upoutá svou unikátní alkalickou vodou. Za jeho temně krvavě zbarvenou hladinu může jistý druh sinic, které jako jediné dokáží přežít v takto slaném prostředí. A děje se tak nejvíce v období sucha. Rozhodně se jedná o jedno z nejpodivnějších jezer na světě.
Zdroj informací:
cestovinky.cz/clanek/rude-natronove-jezero-elegantni-zabijak-usmrcuje-vse-pobliz-hory-bohu
epochaplus.cz/videno-z-vesmiru-krvave-jezero-natron-v-tanzanii/
Dovolím si pár upřesnění a oprav: v té vodě není žádný hydroxid sodný – pokud jej tam někde nesype po kamionech (ale proč by to dělal). Samotná výroba hydroxidu je dost náročný proces – vyrábí se elektrolýzou taveniny. S vodným roztokem to ani nejde…
V přírodě je jedině soda (nikoli ta jedlá), čili uhličitan sodný. Ten vznikne i v případě, že necháte kuličky hydroxidu na vzduchu – neutralizuje se vzdušným CO2 (resp. čímkoli kyselým). Na koncentraci roztoku nezáleží, tohle se děje i v pevném stavu. A vskutku – v článku uvedené pH odpovídá sodě, u hydroxidu už by to bylo 14 – čili 1000x víc!
Podobně i u Egypťanů, ti též používali směs sody a soli pro mumifikaci, jinak by nebožtíka trochu rozpustili.
Jinak dík za článek o zajímavém místě.