Hotel del Santo: Jaký byl původní záměr stavby? Kde se nachází toto sídlo? Pro koho byl hotel lukrativním místem? Čím je proslulý a k jakému účelu slouží dnes? Rozhodně se nejedná jen tak o ledajaký hotel a to jak s umístěním, klientelou i jeho mystickou atmosférou. Dochází zde k paranormálním jevům?
Hotel nacházející se v džungli
Budova, která byla původně navržena jako soukromé sídlo kolumbijského architekta Carlose Artura Tarapise byla postavena v roce 1923. Sídlo je proslavené skvostným okolím. Jedná se o nádhernou stavbu evropského stylu, která je umístěna na jednom ze srázů kolumbijské džungle s nádherným výhledem na více jak 150 m vysoký vodopád Tequendama. Tato velkolepá stavba se nachází uprostřed kolumbijské přírody, vzdálené pouhých 30 km od Bogoty, hlavního města Kolumbie.
Od roku 1923, kdy byla budova postavena, zde majitel pořádal večírky pro vybranou společnost. Velkolepost tohoto místa se stávala více a více atraktivní, přitahovala nové návštěvníky. A tak se zkrátka v roce 1928 přeměnila na Hotel del Santo. Hotel se stal oblíbeným a živoucím místem plným luxusu. Hotel prosperoval až do 90. let, kdy pak posledním návštěvníkem byla už jen příroda a údajně bloudící duše, které se rozhodly právě skočit do rozbouřené vody okolního vodopádu a jít tak v ústrety smrti.
A tak byla stavba pomalu pohlcována okolní vegetací, která se stala jediným návštěvníkem. Na postelích se tvořily nové matrace ze zeleného mechu. Luxusní sály rychle degradovaly a podivná atmosféra místa začala lákat nešťastné duše se sebevražednými sklony.
Záhadné důvody k opuštění hotelu
Původně atraktivní a vyhledávané místo, které patřilo mezi nejoblíbenější horní smetánky, tak časem získalo špatnou pověst. Hosté jej přestali navštěvovat. Co se stalo? Stojí za tím vším nevysvětlitelné události a negativní dopad lidské činnosti?
Důvody, pro které byl hotel uzavřen a opuštěn návštěvníky, byly dva. Prvním byla znečištěná řeka Bogotá, která protékala srázem. Do řeky se vlévaly odpadní vody z okolí, což způsobilo silný, odpudivý a otravný zápach, jenž zamořil celé okolí. Je logické, že tento incident kazil celkový dojem dané destinace.
Druhým a s největší pravděpodobností i zásadnějším důvodem byla sebevražedná historie hotelu. Legenda praví, že v 16. století ze srázu, kde stojí hotel, skočilo několik kolumbijských indiánů, aby se vyhnuli otroctví španělských dobyvatelů. Pověst praví, že než dopadli na hladinu jezera, přeměnili se v orly a odletěli za svobodou. Od té doby se stalo místem pro sebevrahy. Hosté, ale i kolemjdoucí turisté, se vrhali ze srázu do rokle. Někteří skákali přímo z hotelového balkonu či teras.
Poté se mezi hosty i širokou veřejnost začaly šířit zvěsti o nevysvětlitelných událostech odehrávajících se mezi stěnami hotelu. Údajně zde straší duše zemřelých obětí. I v době, kdy byl hotel ponechán ladem a napospas přírodě, působil dost hrůzostrašně. Neustálé debaty vedly k myšlence, že by bylo lepší budovu opravit a zpřístupnit. A tím tak rovněž vypudit duše, které se zabydlely v opuštěných místnostech a prý byly i několikrát dokonce lidmi vyfotografovány. I tato pověst a zdejší okolí výrazně přispělo k pozdějším sebevraždám, kdy řada lidí končila s neúspěchem v životě skoky do propasti.
Vzkříšení hotelu v podobě muzea
Budova byla nakonec zrekonstruována a přeměněna na současné Muzeum biodiverzity a kultury. Stalo se tak zásluhou spojení společných sil Nadace ekologického hospodaření a Institutu přírodních věd na Národní kolumbijské univerzitě. Jejich zásluhou tak vzniklo zdejší muzeum. Od roku 2013 je tak bývalý hotel zpřístupněn veřejnosti.
