Čáslav je poměrně malé město ve Středočeském kraji v okrese Kutná Hora. Zmínky o něm jsou již ve 13. století, kdy bylo jako královské město založeno králem Přemyslem Otakarem II. Tehdy mělo město za úkol střežit jednu z obchodních stezek mezi Čechami a Moravou.
Co ve městě navštívit
Střed města byl vyhlášen památkovou rezervací. Nejstarší památkou je kostelík svatého Michala, který byl zřejmě na místě postaven již v roce 1130, tedy ještě dříve, než bylo město prohlášeno královským. Nyní je kostelíček součástí chrámu sv. Petra a Pavla, který je gotický. V našich podmínkách se jedná o ojedinělé sloučení románského presbytáře a gotického kostela.
Městské opevnění
Další skutečnou raritou v českých zemích je zachovalé městské opevnění, pozůstatky městských hradeb, z nichž se zachovala například Otakarova věž nebo Žižkova brána – ano skutečně je pojmenována po slavném husitském vojevůdci, protože město přešlo na stranu husitů v roce 1421, dokonce se zde konal slavný Čáslavský sněm a ostatky Jana Žižky byly nalezeny také v tomto městě – přesně v podvěží mariánské kaple.
Mohlo by Vás zajímat
Muzeum
V Husově ulici nedaleko nádraží naleznete budovu muzea. Stojí za navštívení, protože se v něm uchovávají památky od neolitu až po současnost, a tak se zde můžete blíže seznámit s velmi zajímavou a barvitou historií města.
Synagoga
Protože ve městě žila i početná komunita Židů, prohlédněte si zdejší synagogu, která byla sice poničena některými válkami, ale v roce 1900 byla nákladně zrekonstruována.org)
Muzeum zemědělské techniky
Pro děti, a nejen pro ně doporučujeme navštívit Muzeum zemědělské techniky, které se nachází asi 2 km od města. Můžete tam procházkou dojít pěšky, a pokud jste ve městě autem, u muzea se nachází parkoviště. V muzeu uvidíte staré modely traktorů, kombajnů, mlátiček obilí i originál ruchadla, které vynalezli bratři Veverkové. Pro děti je připraveno několik interaktivních atrakcí a mohou se projet na motokárách na vyznačeném hřišti – to si však nechte nakonec, aby se měly na co těšit.
Čáslavské Muzeum zemědělské techniky jsme navštívili ještě s mým dědečkem, tehdy asi 88letým. Děda už těžko chodil, hůře slyšel a vykazoval, jak sám říkal, vícero nectností. Památným se stal moment po zaplacení propustného dotazem na průvodce. “To si musíte projít sami a přečíst si cedulky.” Zněla odpověď. Vešli jsme do první haly, v nímž dědeček jako starý praktik a zemědělec tělem i duší ožil a omládl nejméně o dvě staletí. Řádně až téměř názorně nám vysvětlil problematiku STS a JZD – pro neznalé Strojní traktorové stanice a Jednotného zemědělského družstva, pokračuje ovládáním stroje, jeho údržbou, startováním, výhodami i nectnostmi z konstrukce a lajdáctví pramenícími. Přes tři hodiny důstojně dědeček procházel všemi halami, objasňujíc nám účel daných strojů a já, žasnuvší, styděvši se za svůj nejapný dotaz, pochopil jsem, že průvodce máme s sebou. A jakého! Dědeček, jsa nadšen a duševně osvěžen, svolil k návštěvě zámku žlebského. Svého času jsem si dovolil ještě jeden prohřešek vůči dědečkovi. V rozesmáté Roudnici občas pod Labem jsem navštívil jistou předváděcí akci tamního rolnictva. Spatřiv mně neznámý červený traktor s nápisem Porsche, potěšil jsem se vypravováním dědečkovi, těšiv se na údiv jeho. Stalo se. “Dědečku, víš, že Porsche vyráběl traktory?” “Vím, já jsem s tím někde jezdil.” Zanechav zbytečného chytráctví, zapředl jsem s dědečkem hluboký rozhovor o jakési bábě, jež měla řiť jinde než bylo v našem kraji zvykem a jež pocházela odkudsi ze slovensko-maďarských předků a kterak k ní na vojně počestný měšťan, zvaný Šuptamsním, města našeho rozevlátého přišel. Než ji k nám dopravil, tolik párů koní prý neměl ani hrabě Czernin blahé paměti.