Údolí smrti: Co náleží mezi jedinečný symbol jednoho z nejníže položeného místa v Severní Americe? Jedno z nejsušších zdejších míst nabízí unikátní podívanou. Co stojí za zdejšími pohyblivými kameny? A jak je možné, že se zde kameny přesouvají z místa na místo, aniž by se je někdo dotkl? Co stojí za touto záhadou?
Vítejte v Údolí smrti
V americkém Sacramentu jsou tzv. plující či plachtící neboli pohybující se kameny. Vyschlá pláň jezera Racetrack Playa v Kalifornii nabízí raritní podívanou právě na tyto pohybující se kameny, které se neustále přemísťují a nechávají za sebou tak jasně patrnou stopu. A to se nejedná o žádné malé kameny, ale přímo balvany vážící několik desítek kilogramů.
Oblast Death Valley nebolí právě Údolí smrti je sice nejsušším a nejteplejším místem v Severní Americe. Na povrch této části země dopadne zhruba okolo 50 mm vody ročně. Oblast není stvořená k životu, a to nejen pro lidi, ale ani příliš pro floru či faunu. Není zde mnoho rostlin k vidění. Sem tam se zde objeví nějaký had či želva, někdy kojot. Ovšem kamení, písku a horkého slunce je tu až nadbytek.
Sailing Rocks aneb plující kameny
Na dně jezera Racetrack Playa se navzdory své hmotnosti dokážou kameny přesouvat po jeho dnu, jako by je poháněl nějaký energetický zdroj. Poté co se objevil jeden takový kámen na místě, kde by ho nikdo nečekal, a to na zkamenělině staré 200 milionů let, která je ve vědeckém světě velmi ceněná kvůli tomu, že je do ní výjimečně velmi zdárně otištěna stopa dávného dinosaura.
Tato zkamenělina, na které je možné jasně vidět tvar chodidla dinosaura i dokonce strukturu pokožky, je známá od roku 1896. Ale až do roku 2017 nikdo neřešil další pozoruhodný otisk. Kromě dinosauří šlápoty také dlouhou rozmazanou čáru evokující stopu po přesouvání těžkého předmětu.
Touto záhadou se začal zabývat paleontolog Paul Olsen z Kolumbijské univerzity, jenž po dvou letech se svým týmem došel k závěru, že stopu zanechal na zkamenělině pradávný „plachtící kámen“. Jak ale mohl 200 milionů let starý kus obrovské skály rozhýbat a přesunout stopu dinosauřího chodidla, bylo podle Olsena a jeho týmu příčinou krátkodobého prudkého ochlazení tropů, k němuž v období rané jury došlo. Tento závěr vychází z postupu, jakým se kameny pohybují.
Kameny, které se samy hýbou
Nicméně první záznam o těchto kamenech neboli Sailing Rocks, jak jsou nazývány, pochází z roku 1915. Když cestovatel Joseph Crook navštívil oblast Racetrack Playa, byl tímto spatřením doslova uchvácen. Podle jeho názoru se po poušti samy od sebe pohybovaly balvany, některé o velikosti až 60 cm v průměru. Jeho očité svědectví se šířilo velmi rychle po okolí. Na místo tak záhy dorazilo několik geologů, aby si tento unikát prohlédli na vlastní oči.
A opravdu! Příběh nebyl vymyšlený, ani nikterak přikrášlený. I ze strany odborníků byl zaznamenán tento pohyb balvanů po povrchu pouště, které za sebou zanechávaly viditelnou písečnou brázdu. Díky tomu bylo vidět i odkud a kam se posunuly. Jako by toto samo o sobě nebylo dost, tak ještě při pohledu ze vzduchu bylo zjištěno, že kameny následují stejné vzorce pohybu a pohybují se synchronizovaně. A pořád to není ještě zdaleka dostačující. Bylo zjištěno, že za minutu se mohly přesunout až o neuvěřitelných 16 m. Fascinující až neuvěřitelné, že? Říkáte si, jak je to možné? Co za tím stojí?
Možné hypotézy
Prvotní domněnky byly takové, že za vším může stát silný vítr. Jiné naopak tvrdily, že to může být způsobeno malým množstvím vody, které zde ročně spadne, umožní tak balvanům klouzat po povrchu a tím tak vzniká jejich pohyb.
Jaká je skutečnost?
Na začátku 90. let výzkum znovu započal a bylo potvrzeno, že pohyb je způsoben ledem i poryvy větru. Proto aby se daly kameny do pohybu, bylo nezbytné dosáhnout určité ideální kombinace větru a ledu.
Nyní je známa skutečná příčina. Posledním chybějícím článkem, který byl odhalen, je slunce. Při ojedinělých příležitostech, kdy v Death Valley zaprší, je voda velmi rychle absorbována do země a zde uložena. V zimě a na začátku jara, kdy teploty klesají pod nulu, tato podzemní voda zamrzá. V tomto uskupení se poté dostává na povrch, kde vytváří tenkou vrstvu ledu.
Jakmile pak slunce sílí, led pozvolna taje a vytváří malou říčku, která kameny sune po pláni. Zastaví se až tehdy, kde se všechna voda opět vypaří či zmrzne. Pokud se balvan dostane na místo, kde je obzvlášť sucho, jeho pohyby automaticky ustanou. Vyřešení této záhady ovšem nikterak neubírá na jedinečnosti a pozorování tohoto unikátního jevu. Rozhodně se jedná o neobyčejný zážitek.
