Hauswaldská kaple, nedaleko Srní, byla kdysi poutní místo, kterému se přezdívalo „malé Šumavské Lurdy“. K místu se scházelo mnoho lidí, s vírou v uzdravení. Příběhy se rychle šířily a byla zde postavena i kaple.
Jak vzniklo poutní místo
Tajemné místo, pod Kostelním vrchem, se ukrývá v hlubokých hvozdech Šumavy. Život tu nebyl jednoduchý, lidé věřili v Boha a sílu přírody. Mezi místními se začaly šířit pověsti, např. o zázračně uzdraveném sedlákovi, místním pramenem vody. Také o záchraně dívek před medvědem, které tu sbíraly lesní plody. Na znamení vděčnosti pověsily obrázek Panny Marie na strom. K tomuto místu začali přicházet lidé, kteří se po omytí ve zdejším pramenu zázračně uzdravovali. Věhlas tohoto koutu Šumavy se šířil i za hranice, odkud přicházeli další poutníci. Místu se díky jeho popularitě začalo přezdívat „Šumavské Lurdy“.
Na místě stávala i kaple
Množily se příběhy o zázračném uzdravení, lidé z vděčnosti vystavěli na místě v roce 1820 malou kapličku, zasvěcenou Panně Marii. Začali se zde dokonce sloužit poutní mše. Jelikož si poutní místo získalo věhlas, přestávala už menší kaplička prostorově vyhovovat. Proto obec Srní v roce 1860 rozhodla o stavbě větší kaple, hned vedle původní. Ta však nebyla příliš dobře postavena a měla špatnou stabilitu, proto po sedmi letech bylo rozhodnuto o jejím uzavření z důvodu možného zřícení. Přesto sem lidé proudili dál a kladli zde věnce nebo květiny.
Třetí Hauswaldská kaple byla odstřelena
V roce 1902 byla dokončena stavba třetí kaple, která byla následně vysvěcena. Nahrazovala tak nestabilní druhou kapli. Ze stavby se dochovaly pouze fotografie a základy. Tu však čekal pohnutý osud. V roce 1957 byla odstřelena příslušníky armády a důvodem bylo budování vojenského prostoru. Mezi místními se proslýchalo, že kaplička byla zničena úmyslně, aby nezbylo nic, co by připomínalo slavné poutní místo. Jako zázrakem nebyla zničena soška Panny Marie Lurdské, která je dodnes uložena v kostele v nedalekém Srní.
Pramen u Hauswaldské kaple
Místní pramen je spojován s mnoha pověstmi, kdy se zde měli nemocní zázračně uzdravit. Mělo by se tu podle některých nacházet silné energetické místo, v blízkosti božích muk. V roce 2006 se podařilo spolku Karel Klostermann – spisovatel Šumavy v součinnosti se Správou Národního parku Šumava prostor poutního místa obnovit. Na vyznačené cestě jsou k vidění půdorysy původních kaplí. K nim je přivedena voda z léčivého pramene v ručně tesaných vantrokách, které leží na 59 bludných kamenech, připomínajících růženec.
Voda stéká na skleněný blok, kde se nachází otisk spojených lidských dlaní. Dílo vytvořila sklářka Vladimíra Tesařová z Dobré Vody. Celá stavba je vybudována z přírodních materiálů. Má nést odkaz nezničitelnosti lidského ducha.
Pravdou je, že i v dnešním přetechnizovaném světě a době moderní medicíny, se k místu stále schází lidé, s vírou v uzdravení.