U Zvánovického potoka, tekoucího ve Voděradských bučinách, se nachází rarita, která přitahuje milovníky záhad. Okolo potoka nebo přímo v korytě tu leží zvláštní kameny, které byly opracovány uměle a nikdo přesně nedokáže objasnit jejich původ.
Tajuplný vrch Kobyla se nachází přímo ve Voděradských bučinách. V údolí, pod tímto vrchem, se nachází Zvánovický potok, ve kterém můžeme vidět záhadu tohoto kraje. Jsou jí balvany, které zdobí koryto potoka. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby na první pohled nebylo patrné, že nejsou dílem přírody. Balvany mají pravidelný válcový tvar a dodnes není úplně objasněno, čí ruka toto dílo vytvořila.
Tajemné balvany
Na svazích i kopcích zdejšího údolí se nachází žulové balvany a skaliska. Podloží je tu tvořeno masivem tzv. říčanských žul Středočeského Plutonu. Pokud se vydáme po zelené turistické značce od silnice mezi Zvánovicemi a Černými Voděrady, dojdeme asi po 100 – 150 m ke Zvánovickému potoku, který je lemován asi 27 válcovitými balvany. Některé se nachází přímo v korytu potoka. Materiálem je hrubozrnná žula. Některé mají až 2 tuny, průměr 80 – 125 cm. Kdo je vyrobil a proč není dodnes zcela objasněno. V minulosti jich tu pravděpodobně bylo daleko více, některé jsou skryty pod nánosem potoka, jiné byly ukradeny. Některé kameny se tu nachází poměrně přesně opracované, jiné ve formě polotovarů. Na některých skalních blocích jsou zřetelné přerušované rýhy, které pravděpodobně sloužily k přesnému odlamování pomocí klínů.
Ve zhruba sedmdesátimetrové vzdálenosti, ve svahu, se nachází nedokončený žulový válec a další žulové balvany, připravené k opracování. Ty se potom měly svalit po svahu do koryta potoka a být dopraveny na místo určení. Další pravděpodobné místo výroby bylo nalezeno několik stovek metrů proti proudu potoka.
Mlýnské kameny?
Jedna z teorií říká, že se jedná o mlýnské kameny. Tomu však odporuje několik věcí. Zdejší válce jsou příliš velké, nemají středový otvor, a navíc materiálem je hrubozrnná žula, která je nevhodná ke zpracovávání obilí.
Další hypotézy se opírají o těžbu zlatonosné a stříbronosné rudy v okolí, někdy mezi 13. – 16. stoletím. Tato domněnka se jeví jako velmi pravděpodobná. K tomuto účelu bylo zapotřebí velkých kamenů a poháněny měly být většinou tažným zvířetem. Jejich doprava na místo by však byla velmi namáhavá.
Zbytky pohanského chrámu?
Milovníci záhad a lidové zvěsti však mají vlastní vysvětlení. Nad kameny v korytu se mohla nacházet pohanská svatyně a válcovité balvany jsou zbytky sloupů tvořící chrám. Mělo se tu snad nacházet i obětiště. Navíc tu leží plochý žulový kámen, v jehož středu je vybroušená pravidelná kruhová mísa, ve které je celoročně tmavá voda, nedaleká vesnice se také jmenuje Černé Voděrady. Slované prý často rádi věštili z vody. Svatyně měla být svrhnuta příznivci křesťanské víry, kteří pohanské stavby ničili.
Ať už balvany sloužily ryze praktickému účelu nebo plnily duchovní funkci, se prozatím nepodařilo spolehlivě objasnit. Mnoho citlivých lidí a senzibilů tu prý cítí silnou energii, zvláště z kamenů, které leží přímo v korytu potoka a omývá je voda.
Jde o mlecí kameny na dřevo – na výrobu papíru. Proto žula. Díry se vždy zhotovovaly až na místě podle velikosti trámců na mlýnském kole – to i mlýnských kamenů na obilí.
Bohužel nejste vědec, takže tomu asi hlavy pomazané věřit nebudou.