Špicberky: Jedná se o nejsevernější místo na světě, kam je možné se dostat leteckou dopravou. Současně jde o výchozí bod, od kterého startuje řada výprav na severní pól. Kde se toto souostroví nachází? Čím je atraktivní a netypické?
Špicberky – norsky Svalbard
Místo, které má řadu pojmenování. Špicberky neboli medvědí ostrovy, norsky Svalbard, jsou nazývány i jako „Zubaté vrcholky“, „Chladný kraj“. Království ticha, modré oblohy, ledovců a skalních útesů s ptačími koloniemi, polárními liškami, ledními medvědy, kde je možné podniknout výlet motorovým člunem k ledovci, vyzkoušet psí spřežení, mořský kajaking a další sportovní aktivity. Především jsou Špicberky místem pro severský trekking, procházky tundrou, podnikání dobrodružných výprav. Rovněž je možné zkusit potápění či focení ledních medvědů.
Souostroví leží na půli cesty mezi Norskem a severním pólem, rozkládá se takřka na 63000 km². Trvale zde žije okolo 3000 obyvatel. Hlavním a současně největším městem je Longyearbyen. Více jak ze šedesáti procent území je pokryto většími či menšími ledovci, nedotčenou arktickou krajinu doplňují horské masívy a fjordy.
Kvůli polárnímu dnu a noci zde přežívá jen velmi odolná vegetace, daří se tu ptactvu, jsou tu dvě přírodní rezervace a 15 chráněných ptačích rezervací. Kromě ptáků zde je možné spatřit lišky, medvědy či mrože.
Místo, kde se nemohou rodit děti
Protože jsou Špicberky pod správnou Norska, nejedná se o území žádné státu. Z tohoto důvodu není povolené, aby se na nich narodilo dítě, je nereálné mít špicberské státní občanství. Těhotné ženy před porodem odjíždějí do Norska či Ruska a po narození se vracejí zpět. Totéž nyní platí i pro úmrtí, kdy pohřby zde nejsou povoleny, jak se dočtete níže. Přesto, jak je výše již uvedeno, zde žije okolo 3000 obyvatel a jsou zde školky, základní škola, univerzita, kostel, banka, knihovna.
Mezi místními obyvateli jde převážně o Nory a Rusy. Neexistuje zde kriminalita a místní jsou odkázáni na příjmy z turismu, rybolovu a těžby uhlí.
Vliv na živé i zesnulé
Tzv. telení ledovců dělá místním obyvatelům vrásky na čele, kdy tak mění ráz souostroví. Telení ledovců, při kterém se odlamují velké ledovcové bloky, je přirozeným jevem, ale kvůli teplejšímu moři je rychlejší než dříve. Kvůli klimatickým změnám přichází o arktickou krajinu.
Obavy místních si všiml i sám letní vikář. Místní krajinu tvoří permafrost, tj. věčně zmrzlá půda. Na souostroví se tak kvůli tomu nadále nepohřbívá. Jenže jak permafrost taje, má tendenci vytahovat na povrch věci ležící v zemi. A tak čas od času dochází k tomu, kdy je možné vidět, jak ze země vystupují hroby či rakve. Podle slov vikáře, se údajně kvůli těmto klimatickým změnám se prý může stát i to, že některé hroby zkrátka sjedou na silnici.
Místní zvyk v neobvyklém zouvání
Asi mnohé zaskočí fakt, že na Špicberkách je zvykem se zouvat a to prakticky všude. Lidé se zde zouvají v hotelích, restauracích, v kostele, turistických centrech, muzeích apod. Jedinou výjimkou jsou obchody.
Největší lákadlo k návštěvě nejsevernějšího místa
Mezi hlavní lákadlo k podniknutí cestě na Špicberky je spatření symbolu Arktidy, kterou je největší suchozemská šelma světa – lední medvěd. Toho je možné zde vidět v jeho přirozeném prostředí. Dalším atraktivním a nezapomenutelným zážitkem je pozorování velryb. Žijí zde hejna keporkaků, běluhy i plejtvák obrovský.
Kdy je zde hlavní sezóna?
Hlavní sezóna je zde na jaře, kdy už není polární noc, ale stále tu leží sníh. Je tak možné zde jezdit všudypřítomnými skútry. Ty jsou zde vedle psího spřežení možností, jak se pohybovat nejlépe po pevnině.
zajímalo by mně jak to bude dále