Danakilská proláklina: proláklinu můžeme směle zařadit mezi jedno z nejvíce úchvatných míst na naší planetě. Patří mezi nejníže položená místa na zemi a také nejteplejší. Co každého na první pohled zaujme, jsou nádherné syté barvy. Místo je však nehostinné, trvale se tu žít nedá.
Jak vznikla brána do pekla
Danakilská proláklina se nachází na severu Etiopie a tvoří severní část Afarské pánve. Kdysi dávno podmořské zemské desky na dně Rudého moře a v Adenském zálivu narazily do Východoafrického zlomu a odrazily se zpět, takto vznikla Danakilská proláklina. Její hloubka dosahuje až 155 m pod hladinu moře.
Co se týká teplot, tak je to jedno z nejteplejších míst na naší planetě. Průměrné celoroční teploty tu dosahují 34,40 C. Navíc tu ročně spadne asi jen 100-200 mm srážek. Což ji činí jedním z nejméně přívětivých míst na světě.
Mohlo by Vás zajímat
Sopka Erta Ale a Dallol
Legendární kočovný kmen Afarů považoval některá místa prolákliny za vstup do podzemí. Jiné legendy naopak tvrdí, že brána do pekla se nachází v nejjižnějším kráteru sopky Erta Ale, která je součástí Danakilské prolákliny. Sopka je stále aktivní, naposledy 3. ledna letošního roku. V minulosti došlo k několika erupcích, což si vyžádalo i lidské životy, naposledy v roce 2012. Sopka má na svém vrcholu jedno, někdy i dvě lávová jezera, které jsou velkou vzácností.
Sopka Dallol má na svědomí nádherně zářivé barvy jako zelená, žlutá, oranžová a sněhově bílá. V roce 1926 sopka vybuchla a vytvořila tuto nádheru. Předtím byla krajina jiná, měla hnědošedou barvu. Po výbuchu se okolí vybarvilo do sytých a křiklavých tonů. Zajímavostí je, že vrchol sopky je 48 m pod hladinou moře.
Odolní Afarové
Zdejší krajina je opravdu nehostinná, její alkalická půda nedovoluje nic vypěstovat, Zdálo by se, že zde nemůže nic přežít. Kmen Afarů však Danakilskou proláklinu obýval od nepaměti. Jsou to kočovní pastevci a zemědělci. Jejich organismus se zdejším nehostinným podmínkám přizpůsobil a potřebují mnohem méně jídla a pití než ostatní lidé. Ostatně o pitnou vodu je tu nouze.
Afarové se přizpůsobili i v oblasti obchodu, z jezer začali těžit sůl, kterou potom prodávali na trhu. Tím si získávaly prostředky nezbytné k životu. O sůl byl velký zájem, dokonce se vyvažovala zlatem. Masová těžba již neprobíhá, ale Afarové se sem stále vracejí, sůl těží a obchodují s ní. Podmínky jsou zde velmi těžké, denní teplota dosahuje až 500 C. Byli jediní, kdo dokázal oblast obývat, ale už i oni se z osady téměř vystěhovali a etiopskými úřady je vedena jako město duchů.
Cesta je náročná
I když je krajina pustá, je tu poměrně čilý provoz. Na cestách se potkávají karavany velbloudů se solnými deskami, mířící do města Mekel. Čeká je poměrně náročný pochod, cesta tam a zpět jim trvá skoro měsíc.
Některé cestovní kanceláře návštěvu Danakilské prolákliny nabízí. Vyžaduje to ovšem trochu fyzické kondice, kvůli nepříznivému klimatu, dostatek vody a paliva do auta. Etiopie není úplně bezpečná země, a tak vláda vyžaduje, abyste sebou měli ozbrojeného průvodce, který je vždy z kmene Afarů. Musíte počítat se spalujícím žárem, prachem, unikajícími jedovatými plyny z podzemí a vystřelující gejzíry lávy. Odměnou vám však bude nevšední zážitek i podívaná na celý život.
Zajímavost na konec
Jednou ze zajímavostí je, že se zde v roce 1974 našla velká část kostry pravěké ženy z rodu pojmenovaného jako Australopithecus afarensis. Dostala jméno Lucy, žila v období před 3,8-2,9 miliony let. Z kostry zbyla více než půlka, a tak mohla být provedena poměrně přesná rekonstrukce předka, kterému patřila.
