Zámek Hluboká dnes patří k našim nejkrásnějším a nejnavštěvovanějším zámkům, a to nejen díky své vnější romantizované podobě, ale i díky vnitřnímu vybavení a sbírkám. Kolem hradu, později zámku však koluje i mnoho pověstí.
Historické souvislosti
Hrad Hluboká, resp. německy Froburg, zkomoleně také Frauenberg, byl postaven zřejmě Přemyslem Otakarem II. České jméno pak dostal buď podle hlubokých okolních lesů, nebo podle hluboké hradní studně. Majiteli hradu byli postupně Vilém z Pernštejna, Ferdinand Habsburský, Vítkovici – Záviš z Falkenštejna, a nakonec Schwarzenbergové. Gotický hrad byl nejprve přestavován na renesanční zámek, později i barokně upraven, nejvíce byl však poškozen za třicetileté války a poté se přistoupilo k romantizujícímu pojetí anglické gotiky – ve stylu zámku Windsor. Ostatně podobným způsobem je na Moravě přestavěn i zámek Lednice.
Co můžeme na zámku obdivovat dnes
Zámek nabízí několik návštěvnických okruhů, při nichž si můžete prohlédnout dohromady 140 komnat, ve kterých je shromážděn veškerý majetek jihočeských Schwarzenbergů – starožitný nábytek, nástěnné gobelíny, obrazy, nádoby, knihy i zbraně.
Okolo zámku je překrásný udržovaný park s vzácnými i exotickými rostlinami a stromy, dále obory, rybník, a nedaleko stojí i barokový zámeček zvaný Obora – zde můžete zhlédnout sbírku vycpaných zvířat a loveckých trofejí – mezi nimi i posledního medvěda zastřeleného na Šumavě.
Záviš z Falkenštejna
S tímto zajímavým, nebojácným a hrdým šlechticem jsme se setkali již na Bezdězu, když pomohl ovdovělé královně Kunhutě. Bylo to vskutku prozíravé, protože později si jej vzala za muže, a protože mladičký král Václav II. byl ještě příliš nezkušený, Záviš i chvíli vládnul českým zemím. Po smrti Kunhuty však již ustoupil do pozadí a k moci se přece jen dostal Václav II. Závišovi však zůstal v držení obrovský majetek, mimo jiné i ten, který získal sňatkem s Kunhutou. Král jej vyzval k vrácení korunních statků, ale Záviš se k tomu nijak neměl.
Závišovi se pak z druhého manželství narodil syn a on pozval krále na křtiny. Král se však bál, že je to léčka, a tak navrhl, aby Záviš přijel za ním do Prahy a osobně jej doprovodil. Záviš i s dary přijel, ale netušil, že léčka se chystá z královy strany. Byl zajat, a aby král získal zpět jeho majetky, nechal jej vozit od hradu ke hradu a pod pohrůžkou, že jej nechá popravit, získával jeden hrad za druhým do svých rukou. Jediný, kdo se nevzdal, byl Závišův bratr Vítek, který držel Hlubokou. Myslel si totiž, že je to jen planá výhrůžka, kterou se nikdo neodváží splnit. Když však odmítl Hlubokou vydat, Záviš byl popravčím skutečně sťat. Od té doby se louka před Hlubokou jmenuje pokutní louka a kdysi prý na ní několik let rostla červená (krvavě zbarvená) tráva.
Kde se vzala pověst o první gilotině
Ještě se vraťme k popravčímu nástroji, jímž byl Záviš sťat. V některých pramenech se objevuje naostřené prkno – což by znamenalo, že první gilotinu jsme měli tady v Čechách mnohem dříve, než ji zavedla do povědomí Francouzská revoluce v 18. století. Pravda je však mnohem prozaičtější. Nebylo to prkno, ale plkno neboli plakno, což ve starší češtině znamená „velmi naostřený meč“.
