Když se v 17. století nastěhoval do hradu Buchlov Dětřich z Petřvaldu, jeho manželka Eleonora z Colonna-Felsu údajně jeho strohostí a chladnými stěnami příliš nadšená nebyla. A aby ji potěšil, nechal vystavět nedaleké zámek Buchlovice a to rovnou v italském barokním stylu. Doložit tuto legendu sice nelze, ale porovnáte-li si obě památky, rádi jí uvěříte i vy.
Zámek Buchlovice se nachází jen asi 10 km od okresního města Uherské Hradiště a spolu s přilehlým parkem patří k nejcennějším památkám Zlínského kraje. Není divu, že sem každoročně míří doslova davy turistů.
Zajímavá historie Buchlovic a jejich okolí
Zámek Buchlovice však nevyrostl ze vzduchoprázdna. První zmínka o osadě Buchlovice, ležící na úpatí pohoří Chřiby, pochází už z dopisu krále Přemysla Otakara I. z roku 1207, ovšem první známky pravěkého osídlení okolo Dlouhé řeky (ano, opravdu se tak jmenuje) jsou prokazatelně už z období paleolitu a neolitu.
Dnes má městys Buchlovice necelých 2500 tisíc obyvatel. Až do 17. století šlo o poměrně nevýznamnou vesnici a teprve výstavba zámku v letech 1699-1707 ve stylu velkých italských barokních staveb vše změnila. Není známo, kdo ho navrhl, i když dostupné zdroje alternativně zmiňují tři architekty – dva italské a jednoho německého.
Po Petřvaldech se celého území ujali Berchtoldové, kteří se zde udrželi až do roku 1945. Dnes vlastní zámek Buchlovice Národní památkový ústav, který ho zpřístupnil veřejnosti.
Z dávné minulosti se ve městě zachoval například raně barokní farní kostel sv. Martina, postavený v letech 1640-1643 na místě původně gotického kostela. Za návštěvu stojí i tři kaple (sv. Alžběty, sv. Barbory a sv. Vendelína), a samozřejmě také Mariánský sloup na náměstí, křížová cesta a kaplička sv. Kříže. Ovšem nejdůležitější atrakcí tohoto města je stále zámek Buchlovice. A to i přesto, že stačilo málo a mohlo tomu být docela jinak.
Nebýt Leopolda II., navštěvovali bychom dnes v Buchlovicích historickou nemocnici
Během napoleonských válek v totiž v zámku v roce 1805 zřídil jeho tehdejší majitel Leopold I. Berchtold vojenskou nemocnici. Naštěstí jeho nástupce Leopold II. neváhal obnovit jeho původní slávu a znovu z něj udělal reprezentativní rezidenci rodiny Berchtoldů. Obnovil cenné kolekce nábytku a dalších movitých věcí. Nechal je dovézt z Buchlovského hradu, mnoho jich však výhodně nakoupil také v poválečných aukcích.
Současný vzhled pak dotvořila menší rekonstrukce, provedená v prvních dvou desetiletích 20. století architektem Dominikem Freymem. Palácový komplex se skládá ze dvou samostatných protilehlých budov. Honosný Dolní zámek sloužil jako rezidence hraběcí rodiny a Horní zámek, zvaný také Flora, původně sloužil pro hospodářské účely a teprve později v něm byly rovněž vystavěny pokoje. Obě části zámku od sebe odděluje nádvoří s centrální fontánou ve tvaru obelisku.
V přízemí Dolního zámku najdete salu terrena s bohatou štukovou výzdobou a mozaikovými ornamenty, pokrývajícími stěny. A nachází se tu také oblíbená galerie se zdobenou kupolí a bohatou štukovou výzdobou na stropě i stěnách.
Při prohlídce zámku zamíříte z této centrální místnosti do dalších salonů a pokojů, bohatě vybavených stylovým nábytkem, šlechtickými rodinnými portréty a půvabnými krajinomalbami.
Nechybí třeba nádherná kachlová kamna, množství starých hodin a soch, luxusní porcelán a koberce a mnoho dalších dekorativních předmětů.
Zvláštní pozornost si zaslouží zařízení salonku ve stylu dramatického a honosného Ludvíka XVI. Nebo Stříbrný salónek Eleonory z Petřvaldu. A pány určitě zaujme i kuřácký salonek. Opravdu, v každém z pokojů na prohlídkové trase je něco zajímavého, takže nudit se určitě nebudete.
A nesmíme zapomenout ani na to, že palácové sbírky obsahují také cennou sbírku staré italské, francouzské a holandské grafiky – například Rembrandtovy tisky. Běžně je však vidět nemůžete, nemohou být totiž dlouhodobě vystaveny světlu.
Okouzlí vás i buchlovický park
Nedílnou součástí reprezentativní architektury tohoto jedinečného šlechtického sídla je i krásná parková zahrada a park. Nejprve šlo o park v klasickém stylu francouzského baroka se stupňovitými terasami, který vyrůstal souběžně se stavbou nového paláce. Ovšem na konci 18. století se změnil v módní sentimentální park s četnými sochami a uměle vytvořenou přírodní krajinou, jíž si bohatí majitelé tak rádi užívali. Autorem těchto úprav především brněnský sochař Ondřej Schweigl. Bohužel při této rekonstrukci byly zničeny všechny původní dekorace parku a přežila jen jedna jediná socha – obelisk s erbem rodiny Petřvaldů.
Další majitelé zámku Buchlovice, Berchtoldové, pak významně rozšířili celý prostor parku na dnešních úctyhodných 19 hektarů. To se samozřejmě neobešlo bez dalších úprav. Přibyla například přírodní krajinná část v anglickém stylu. Leopold I. Berchtold zároveň dal vzniknou dnes velmi oceňované dendrologické sbírce, kterou později rozšířil botanik Dr. Bedřich Berchtold. Právě on zasadil v buchlovickém parku exotické a vzácné druhy stromů, keřů a dalších rostlin. Neváhal je přitom přivést z celého světa. Dnes najdete u nejcennějších exemplářů naučné tabulky s popisem a zajímavostmi.
Právě jím obohacená dendrologická sbírka je v současné době jednou z největších svého druhu v Evropě. Po roce 1958 byl pak buchlovický park postupně rekonstruován a v roce 1964 obohacen rovněž o četné keře rododendronů, jež jsou dnes jeho typickým poznávacím znamením. Od roku 1981 se zde konají každoroční letní výstavy fuchsií, které rozhodně doporučujeme.
Kdy navštívit zámek Buchlovice a na co se připravit
Ideálními měsíci pro návštěvu je červenec a srpen. Tehdy mají otevřeno každý den.
V květnu a červnu a září je v pondělí zavřeno a během měsíců dubna a října se dovnitř dostanete jen o víkendu. V dalších měsících roku je zámek Buchlovice uzavřen úplně.
Zámecký okruh je jen jeden a trvá asi hodinu. Pokud si však chcete dostatečně užít i krásy parku, připravte si čas nejméně dvojnásobný. Ovšem pozor – s koly i se psy je vstup jak do parku tak do areálu zámku přísně zakázán. Jinak si však svou návštěvu můžete užít takřka neomezeně
